Kniha se mi opět moc líbila, od autora jsem četla i jeho předchozí dvě, které byly také o putování Jižní Amerikou. Na knize oceňuji jeji kvalitní zpracování a tím nemyslím jen literární obsah, ale i fotografie. Většinou moc nemám ráda v cestopisech fotografie a spíš si ráda věci dohledám či zapojím svou fantazii, ale v knihách od Honzy Rendla se mi fotografie moc líbí. Kniha je holt kvalitní a je to kousek v knihovně, ke kterému se později budu vracet. Vždy se člověk dozví nejen o světlých i temnějších částech cesty, ale jak už jsem zmiňovala určite v hodnocení předchozích knížek, líbí se mi, že se člověk většinou dozví něco nového z historie či přírody. V tomto díle mě asi nejvíc dostalo město Armera :( a z těch přírodních "divů" mě nejvíc dostal mravenečník... Pokud Honza Rendl napíše o nějakém svém dalším putování ráda si ho zase přectu, dost chápu tu krásu, kterou nachází v cestování pěšky, člověk to ze sebe prostě "vychodí". ;)

Dala jsem dvě hvězdičky za pěkné obrázky, grafické zpracování a několik zajímavých informací, které jsem se v knize dozvěděla. Obecně se dá kniha ale spíše považovat za deníček hypochondra, který si neustále stěžuje na všechno a všechny a kde je velká část textu věnovaná sebelítosti a nekonečnému kolotoči autorových psychických problémů. Také se mi nelíbí fakt, že “spisovatel” je podvodník, který se vyžívá v porušování zákazů a kterému není trapné falšovat covidový test v době nejhorší pandemie. Dočetla jsem do druhé třetiny a dál to nešlo.