Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu

Bohužel nemohu dát lepší hodnocení. Četla jsem mnoho cestopisů, autem, na motorce, na koni, pešky, ale tento se mi teda vůbec nečetl dobře. Autorův humor, který byl místy netaktní, trapný a k situaci nežádoucí mě neoslovil. Také různá přirovnání mě vůbec nepřišla vtipná. Vyprávění o jeho nemoci, OK, ale, když to brzy bylo každý druhý odstavec a pak každý, tak už toho bylo moc. Je to cestopis, ne kniha, jak překonat psychické problémy, krom toho, je chůzí asi nepřekonává, když se o ní zmiňuje ke konci knihy víc a víc. Navíc, nesouhlasím s názorem, že psychickou nemoc nemůže člověk ovlivnit vlastním chováním. Další knihu autora si už určitě nepřečtu. O cestování bylo jen málo a ještě k tomu toho hodně nešel ani pešky nebo jen tupě desítky kilometrů po asfaltu. Bez těch všech věcí by byla kniha možná třetinová a možná by stála za to.

Dala jsem dvě hvězdičky za pěkné obrázky, grafické zpracování a několik zajímavých informací, které jsem se v knize dozvěděla. Obecně se dá kniha ale spíše považovat za deníček hypochondra, který si neustále stěžuje na všechno a všechny a kde je velká část textu věnovaná sebelítosti a nekonečnému kolotoči autorových psychických problémů. Také se mi nelíbí fakt, že “spisovatel” je podvodník, který se vyžívá v porušování zákazů a kterému není trapné falšovat covidový test v době nejhorší pandemie. Dočetla jsem do druhé třetiny a dál to nešlo.