Zuřivý polibek

Moje poslední kniha dočtená v roce 2022 a byl to dobrý výběr! :-) Vracíme se opět do Neapole, kde potkáváme staré známé z autorova předchozího románu Piraně. A je to jako vrátit se mezi partu přátel, kterou člověk na chvíli opustil. Aspoň tak mi to připadalo, když jsem si četla další pokračování osudů Nicholase a jeho dětské paranzy. Musím říct, že tentokrát se mi kniha četla přeci jen o trochu lépe než již právě zmíněné Piraně. Zuřivý polibek mi připadal akčnější, nabitější událostmi, živější. A hlavní hrdinové jako by konečně dozráli, byť jsou to věkově stále mladíčci. I tady si autorovi podařilo skvěle vykreslit mafiánské praktiky neapolských gangů. Vztahy, chod, motivaci. Tentokrát se však autor nezaměřuje na to, jak dostat paranzu do mocenského čela, ale jak se v tom mocenském čele udržet a nepřijít při tom o kejhák. A že je to teda sakra náročné. Je to dost děsivé a svým způsobem brutální čtení, když člověk pozoruje, jak dospívající hošani bez uzardění dealují drogy, chápou se zbraní, střílí, zabíjí, perou se, perou prachy a tímto svým způsobem živí své rodiny. Získáme tu i určitý náhled do toho, jak se rodiny (se zaměřením hlavně na matky) smiřují s faktem, že jejich dítě je gangster. Myslím, že tohle té knize dodává další rozměr a podnět k zamyšlení. Co by člověk, který s válkami gangů nemá zhola nic společného, zjistil, že jeho dítě je drogový dealer a s klidem sahá po zbrani, kterou neváhá použít? Po dočtení knihy mi vlastně bylo svým způsobem smutno. Byť mi chování a životní způsob dětské paranzy byl na hony vzdálen, vlastně mi bylo líto se s postavami rozloučit. Zvlášť k tomu, jak tahle kniha končí. Ale nebudu zacházet do detailů. Pokud se vám líbila předchozí kniha Piraně, tak i tuhle knihu samozřejmě mohu doporučit.

Kmotr pro 21. století. Zatímco první díl, Piraně, pouze představil ohromné množství postav a připravil půdu pro pokračování, Zuřivý polibek je jízda od začátku až do konce. Krátké kapitoly, které jsou nabyté zvraty vás nenechají vydechnout. Už dlouho se mi nestalo, že bych přečetl sto stránek v kuse a jen se nechal unášet příběhem. Snad se knize dostane větší pozornosti, protože přirovnání ke Kmotrovi je tu rozhodně na místě.