Moje poslední kniha dočtená v roce 2022 a byl to dobrý výběr! :-) Vracíme se opět do Neapole, kde potkáváme staré známé z autorova předchozího románu Piraně. A je to jako vrátit se mezi partu přátel, kterou člověk na chvíli opustil. Aspoň tak mi to připadalo, když jsem si četla další pokračování osudů Nicholase a jeho dětské paranzy. Musím říct, že tentokrát se mi kniha četla přeci jen o trochu lépe než již právě zmíněné Piraně. Zuřivý polibek mi připadal akčnější, nabitější událostmi, živější. A hlavní hrdinové jako by konečně dozráli, byť jsou to věkově stále mladíčci. I tady si autorovi podařilo skvěle vykreslit mafiánské praktiky neapolských gangů. Vztahy, chod, motivaci. Tentokrát se však autor nezaměřuje na to, jak dostat paranzu do mocenského čela, ale jak se v tom mocenském čele udržet a nepřijít při tom o kejhák. A že je to teda sakra náročné. Je to dost děsivé a svým způsobem brutální čtení, když člověk pozoruje, jak dospívající hošani bez uzardění dealují drogy, chápou se zbraní, střílí, zabíjí, perou se, perou prachy a tímto svým způsobem živí své rodiny. Získáme tu i určitý náhled do toho, jak se rodiny (se zaměřením hlavně na matky) smiřují s faktem, že jejich dítě je gangster. Myslím, že tohle té knize dodává další rozměr a podnět k zamyšlení. Co by člověk, který s válkami gangů nemá zhola nic společného, zjistil, že jeho dítě je drogový dealer a s klidem sahá po zbrani, kterou neváhá použít? Po dočtení knihy mi vlastně bylo svým způsobem smutno. Byť mi chování a životní způsob dětské paranzy byl na hony vzdálen, vlastně mi bylo líto se s postavami rozloučit. Zvlášť k tomu, jak tahle kniha končí. Ale nebudu zacházet do detailů. Pokud se vám líbila předchozí kniha Piraně, tak i tuhle knihu samozřejmě mohu doporučit.

Trošku slabší a předvídatelnější než Piraně, na které Zuřivý polibek více méně volně navazuje. Ale i tak stránky sviští, výborně to odsýpá a baví. Nejsilnější devizou je prostředí a zapamatovatelní antihrdinové, kterým čtenář fandí, ale potkat by je nechtěl. Což je tedy podobný princip, jako u Puzova Kmotra, jen tady je to celé špinavější a méně romantizované. Konec byl poměrně předvídatelný, byť se autorovi mnohokrát povedlo mě znejistit, jestli to ještě nedopadne trochu jinak...