Opak smrti

Moja druhá skúsenosť s R. Savianom. Tenučká knižočka ponúka dva krátke príbehy, v ktorých autor načrtáva neľahké témy – utrpenie ženy po strate snúbenca vo vojne a krutú realitu talianskeho juhu, ktorý osobne a dôverne pozná. Nie je problém celé dielko prečítať na jeden záťah. Myslím, že sa oplatí uvedomiť si krehkosť bytia a vážiť si svoj život. Nevieme dňa ani hodiny... V té chvíli si všimnu vojenské známky, kterou nosí Maria na krku. Žádný křížek, žádný andělíček, žádný růženec, ale Enzova identifikační známka. Zdeformovaná ohněm a žárem. (Opak smrti) Vjeli jsme do vesnice a ona si všimla kytiček porůznu položených skoro na každém rohu. Dokonce i několika svíček ve výšce kotníků. Rád bych jí byl vysvětlil, co znamenají. Ale nechtěl jsem ji vyděsit. Vysvětlovat, že jsou to místa, kde někoho provrtali střelami, dorazili, oddělali, mi připadalo nevhodné. Nechal jsem ji při tom, že i u nás jsou oběti rychlé jízdy. (Prsten) I když to není Francesco, jejich šéfům bude potrestání někoho, kdo mu byl blízký, kdo ho znal, někoho z jeho vesnice, někoho, kdo s ním třeba jen hovořil, stačit. ... Ti tři vykopnou dveře, kluci se pokoušejí uniknout kuchyňským oknem, ale zabijáci jsou rychlí, mají vztek. Když se vrátí s prázdnýma rukama, klan jim může zarazit plat na celé měsíce, a oni mají rodiny. A tak popadnou Vincenza za kudrnaté vlasy a on spadne zády na zem. Zvednou mu hlavu ze země, jako se to dělá kůzlatům, když se podřezávají, ale zamíří pistolí pod zátylek, těsně nad krk. Pak ho už mrtvého odkopnou pod stůl. Giuseppe se snaží utéct a vráží do stěn maličké místnosti. Oddělají ho čtyřmi střelami do břicha. Giuseppe se sveze pod stůl do kaluže Vincenzovy krve. (Prsten)

Dostala jsem dva silné políčky: první ránu mi zasadily příběhy v knize, druhou ty cynické, necitlivé zdejší komentáře. Co se bude muset stát, abychom takové příběhy pochopili?! Až se budou čeští vojáci vracet z misí v rakvích každý týden, pak to čtenářkám, kterým v příběhu "chyběl děj", začne konečně připadat dostatečně "akční"?