Literární a bohužel i informační úroveň tohoto díla je chabá. Působí na mě jako koláž jednotlivých článků, které někdo poslepoval dohromady a nastavil je hromadou vaty. Autor jakoby se nemohl rozhodnout jakou formu zvolí. Bohužel ani pokusy o punc vědeckosti se zrovna nezdařily. Hned v úvodu se sice dočteme, že vědomě zjednodušuje a kniha je pro běžného čtenáře, ovšem míra zobecnění a místy až ezo přístupu (pardon tady se jedná o NLP) je příliš velká. Tak třeba kapitola o tom jak chladová terapie je vědecká, má odstavce začínající „mnozí lidé“, „mnoho instruktorů“, „spousta studií“. Chybělo mi už jen „zahraniční vědci zjistili“… Krom toho vložení do své knihy i citát svůj vlastní mi přijde poněkud … narcistní? (Str. 95). Výhrad bych našla víc, ale ať nejsem jen brbla, když přece jen dávám 2 hvězdičky. Zapsala jsem si citát, který mě oslovil. („Pokud děláš v životě jen lehké věci, život bude těžký.“) Zároveň si myslím, že v praktické části (od strany 170) si nejen začátečníci najdou užitečné cvičení, nebo informaci. A zde malá ukázka, ať víte co čekat: „Vnímat a cítit okamžiky harmonického splynutí se svým okolím, když se rozpouštějí bariéry a my se v ledové vodě dokážeme uvolnit, je velký moment pro naše tělo, psychiku i vědomí. Je to jako léčivý balzám, který nás dokáže podpořit kdykoli je potřeba. Celotělní ponoření do ledové lázně je jednou z neúčinnějších možností, jak vyčistit mysl. Je to způsob meditace, který vychází z ne racionálního přání meditovat, ale přímo z našeho těla. Promlouvá napřímo k vývojově nejstarším částem našeho mozku. Ty v situaci, kdy organismus čelí intenzivnímu pocitu chladu přerozdělují energii z ratia a plánování sídlících v čelním laloku ji vedou více do bytí tady a teď, které je dominantou v plazím mozku, kde sídlí také automatizované reakce a vůbec mechanismy střežící naše přežití.“

Bohužel nemohu dát moc hvězdiček, kniha mě prostoupila depresí místo, aby mě chladem vpustila elán do žil. V prvních dvou částech pro mě bylo strašně moc teorie a informací, které často na sebe nenavazovaly. Stále se mluvilo o tom, jak chlad pomáhá na deprese, závislosti, nemoci, ale bylo to popsáno takovým stylem, jako kdyby autoři před objevením chladu byli 10 měsíců v roce nemocní ať už fyzicky či psychicky a proto moje první věta. Dále se stále opakovala myšlenka, že se musí vystoupit z komfortní zóny. Ještě snad nejsem tak stará, ale asi je tato generace moc v komfortu, proto jí dělá problém z něho vystoupit. V praktické části jsem také byla v podstatě zklamaná, protože obličej si ráno oplachuji vodou od mala, ledovou sprchu také provozuji, ani si nepamatuji (prostě asi rodiče). Na ponor se asi nechystám, nenašla jsem důvod v této knize a tak zůstanu ve svém komfortu.