Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že Fromm se v Lidském srdci zabývá otázkou, zda se člověk rodí jako dobrý nebo zlý. Zda povaha a rozhodování člověka jsou determinovány okolnostmi nebo je ve svém rozhodování svobodný. První polovina knihy je spíše psychologie, kdy Fromm vymezuje termíny jako nekrofílie, narcismus, incestuální symbióza a to jak z pohledu individuality, tak i skupin. Velmi zajímavé jsou jeho komentáře směrem k Freudovi a jeho teorii libida. Druhou polovinu knihy vnímám spíše jako sociologicko-filozofickou úvahu. Obsahuje několik překrásných myšlenek a vnímám zde určitou obsahovou shodu s jeho knihou Útěk před svobodou. Ne nadarmo se Frommovi říká Apoštol lásky. ---------------------------------------------------------------- Člověk není ani dobrý ani zlý. Věří-li někdo v dobrotu člověka jako v jeho jedinou možnost, musí nutně přibarvovat skutečnost na růžovo, což vyústí nakonec v trpkou deziluzi. Věří-li někdo v druhý extrém, skončí jako cynik a bude slepý k mnoha možnostem dobra v druhých i v sobě samém. Erich Fromm

Táto kniha, ako snáď všetky od humanistu a psychoanalytika Fromma patria k povinnej výbave človeka, ktorý ako hovorí sám autor: " sa snaží dosiahnuť optimum slobody a vyviaznuť z reťaze nutnosti" teda inými slovami, spoznávať seba a svoje okolie a vďaka tomu spretrhávať pavučinu konvencií a trendov. Fromm prevyšoval rovesníkov z radov psychoanalytikov v presahu do sociológie, čo sa ukázalo ako blahodárne pre úzkoprsí antropocentrizmus psychoanalýzy, avšak nemal lekárske vzdelanie, čo sa ukázalo ako chybička pri jeho rozvinutí teórie sexuality do slepej uličky. Napriek tomu, dokázal konštruktívne rozvinúť mnohé Freudove teórie oveľa praktickejšie než napr. spirituálny Jung.