Překrásně psaný román o životě židovské rodiny ve Frankfurtu v letech 1900 – 1916. Otec rodiny Isidor Sternberg je hrdý na svou německou vlast a ještě více je hrdý na svého syna Otu, který v 18 letech odchází do války bojovat za Německo, kde zemřel. „Všichni jsme němečtí bratři“, prohlásil přece v Berlíně císař, který od 1. srpna neznal strany ani konfese. Když v roce 1916 nařídil německý ministr války statistické šetření „ohledně podílu židů mezi německými vojáky“, byla to pro Isidora první rána, kterou mu zmíněná vlast uštědřila, poznal že jeho iluze byly přehnané a představy o vstřícnosti císařského Německa k židům bláhové. Přestože zpočátku odmítal vzít na vědomí aktuální důkazy o protižidovských náladách, postupně musel konstatovat, že antisemitismus v Německu sílí stejně rychle jako všeobecná bída. Nachází cestu i ke svému druhému synovi, který pro něho překvapivě vyrostl z dětských střevíčků a má o politické situaci větší přehled, než vlastní otec. Betsy nikdy neviděla svého muže tak zmateného a bezmocného, jako když se podřekl, že byl nevěrný a „se vzdornou moudrostí“ nezareaguje a „s pocitem triumfu, který jí vlil život do žil a posílil ji, Betsy pochopila, že se Isidora, toho vzorného manžela a starostlivého otce rodiny, nikdy nezeptá na osobu jménem Fritzi“. Nečekejte honičky, střílení a zběsilé akce, je to s jemným humorem překrásně psaný příběh.

1. díl krásné trilogie o německé židovské rodině, v němž autorka velmi poutavě a s jemnou dávkou humoru popisuje detaily, pocity, zážitky a smýšlení všech členů rodiny v jejich každodenním životě v období před a následně i po vstupu Německa do první světové války. Překvapilo mě, jak byla hojná doba před vypuknutím války, především ta gastronomická :-). Pěkně se o tom četlo.