Další skvělá knížka od Z. Pospíšilové. Tuhle mám spojenou se sušenkami:-) Nejdřív nám předčítal manžel a děti je při čtení chroupaly a další den jsme je s dětmi zase společně vyráběli, tentokrát na benefiční snídani, která se konala na podporu těžce nemocné holčičky. Palmác nám dělal společnost, když jsme čekali na jejich upečení. Dcera se neustále ptala, proč je děláme "pro tu nemocnou holčičku". Až když jsem jí řekla, že beruška Věruška, housenka Boženka a další taky Palmácovi pomohli, protože mu pomoct chtěli, tak pochopila... Tolik možností, co mohlo posloužit jako ulita. Mám ráda, když knížka vybízí ke kreativitě. Sama jsem se neubránila úvahám, co by se ještě dalo využít... A ty smutné písničky na konci každé kapitoly byly kouzelné. Samozřejmě, že jsem je zpívala na vymyšlenou truchlivou melodii:-) "Měl jsem domek pěkně tvrdý, byl jsem na něj hodně hrdý. To jen chvíli, neboť pak... rozbil mi ho Ořešák! Nemám střechu nad hlavou, mám jen tuhle píseň svou." (s. 64) Otázky na konci každé kapitoly jsou dobrou pomůckou pro ty, kteří nemají velké zkušenosti s kladením otázek při čtení. Osobně bych šla víc po otázkách, které "nutí" děti přemýšlet nad tím, jak by se chovaly ony, co v podobných situacích cítí, co by ony udělaly, co si myslí, atd. (propojování z vlastní zkušeností)

Přečtená v knihovně. Příběhy o ochotě a pomoci druhým se hodí. Hned do školek a na první stupeň :) Ale z pohledu dospělé ženy nechápu, jak může někdo ničit domeček lesní zvěře. Ještě k tomu denně...