Bizarní povídky

Svět je čím dál bizarnější. Překvapivé a nepředvídatelné povídky od držitelky Nobelovy ceny za literaturu. Odkud se bere pocit podivnosti? Je podivnost vlastností světa, nebo se skrývá spíše v nás samých? Slovo „bizarní“ pochází z francouzského bizarre, které znamená „divný“, „zvláštní“, ale také „překvapivý“. A právě taková — udivující a mimo všechny kategorie — je nejnovější kniha Olgy Tokarczukové. Deset povídek, každá se odehrává v jiném prostoru: ve Volyni během vpádu švédských vojsk, v současném Švýcarsku, ve vzdálené Asii, na imaginárních místech. Proměnlivý rytmus povídek udržuje čtenáře v napětí, takže si ani na chvíli není jistý, co se stane na další stránce. Autorka jej vyvádí z rovnováhy, vystrkuje z komfortní zóny a ukazuje, že svět je čím dál méně srozumitelný. Prvky grotesky, černého humoru, fantastiky a hororu odhalují, že v realitě nic není takové, jak to na první pohled vypadá. –––– Nobelova cena za literaturu 2018 byla Olze Tokarczukové udělena za vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní ukazuje překračování hranic jako formu života.
– Porota Nobelovy ceny za literaturu Po výjimečném úspěchu Knih Jakubových bylo očekávání čtenářů i kritiků obrovské. Tokarczuková ale provedla chytrý tah a po téměř čtyřech letech vydala dílo svým rozsahem skromné, které se skládá z deseti zcela odlišných příběhů. Bizarní povídky však mají společný rys v podobě oslavy podivnosti světa, v němž zaznívají ozvěny anglosaské literární tradice neuvěřitelných příběhů, na jejímž počátku stojí Edgar Allan Poe.
– Krytykapolityczna.pl Humor, melancholie, proměnlivá atmosféra, touha po splynutí s přírodou — Olga Tokarczuková napsala miniatury, z nichž by se každá mohla stát inspirací pro rozsáhlý román, a některé dokonce pro film.
– Poranny.pl