Příroda a kultura

Tato kniha mě v knihkupectví oslovila svým názvem: knih o vztahu přírody a kultury je jako šafránu. Očekával jsem poněkud jinou (jednodušší) knihu, spíše populárně naučnou. Čtení knihy se proto více podobalo studiu script (musel jsem neustále doplňovat své znalosti hledáním na internetu a ve slovnících. Rozhodně ale toho nelituji: Stanislav Komárek je autor, který svojí schopnosti syntézy a přesahu mimo botaniku posune myšlení a znalosti čtenářovi o notný kus kupředu. A i proto nelze jeho knihu Příroda a kultura než doporučit.

Četla jsem knížku jako studijní text ke zkoušce u jejího autora. Titulnímu tématu, totiž přírodě a kultuře, se věnuje až poslední 1/3 knihy. Zbylé dvě bych označila jako gnoseologické, protože se zabývají vnímáním světa a jeho předpoklady (smysly, jazykem, jungiánskou psychologií, redukcí, sociomorfním modelováním přírody, ...: to je onen „svět interpretací“ z podtitulu). První dvě třetiny se mi četly o něco hůře, než jsem u Komárka zvyklá – některé pasáže se nedaly absorbovat plynule jedna za druhou, musela jsem knížku na chvíli odkládat. Čtenářům, kteří s autorem začínají, bych proto doporučila spíš jeho „Ochlupené bližní“. Naopak poslední třetina mě zase pohltila. Začíná úvahou, jak by mohl vypadat Demiurg, a pokračuje portmannovskou biologií, která tvoří neobyčejně zajímavý protinázor k neodarwinismu. Komárek mně osobně pomohl překonat fázi nekritického obdivu k přírodnímu výběru, začež jsem mu vděčná. Ze všeho nejvíc mě bavil oddíl o domestikaci, ačkoli se tomuto tématu autor věnuje především jinde. Coby „duchovědec“ jsem se nedozvěděla tolik nového z biologie jako u ostatních Komárkových knih, jelikož tato je o něco více humanitní než přírodovědná. Právě proto si ale najde cestu spíše k humanitně orientovaným čtenářům nebo k biologům chtivým filosofického a kulturologického „dovzdělání“. Není to nejlepší Komárkovo dílo, jež jsem četla, nicméně za poslední třetinu si jistě zaslouží 5/5. Autorův zjev totiž snad nemá v českém prostředí obdoby, snad vyjma Marka Orko Váchy. Pomyslné minus zase dávám za nedělení na odstavce, které mě fakt štve.