Česko na křižovatce

Nenašel jsem v knize snad jediný příspěvek, pod kterým bych se zdráhal podepsat. Zřejmě to bylo výběrem autorů, jejichž názorů si dlouhodobě cením. Pokládám je za výrazné osobnosti glosující naši současnou politickou scénu sice s nemalou dávkou kritiky, ale s přehledem a patřičnou erudicí. Nakladatelství Zeď, s.r.o si má ode mne pochvalu za záslužný počin, i když jsem nikde nezaregistroval informaci, jakým nákladem kniha vyšla. Jenom doufám, že bude k dispozici alespoň v knihovnách a větších knihkupectvích. I když nepředpokládám, že se tento soubor esejů stane bestsellerem, vzhledem ke kvalitě příspěvků by mohl oslovit zejména tu část naší populace, která ještě není líná o věcech přemýšlet a která jenom nespoléhá na to, že někdo to za ní zařídí.

Vynikající soubor 17 krátkých prací (esejí, úvah, rozhovorů) nad současností Česka. Všechny jsou výborné, ale přece jen s mým světonázorem nejvíce souznily práce Honzáka, Fendrycha, Slonkové, Kundry, Šafra, Dobrovského a Cílka. Honzák: „S prudce narostlými preferencemi se náhle objevil slovenský estébák a podnikatel, jenž ke svému jmění přišel poněkud podivuhodným, až zázračným způsobem. A jeho heslo „Prostě to zařídím“ vyvolalo nadšení prosťáčků. A jejich nadšení trvá, přestože toho moc zařízeno není.“ Fendrych: „Vykolejili jsme, na křižovatce jsme nešli ani doleva, ani doprava, začali jsme couvat. Nevadí bývalí komunisté, nevadí bývalí agenti StB, nevadí trestně stíhaní, nevadí prezident sprosťák, hotový Zorro mstitel, který roky úsilí věnoval zničení své bývalé strany.“ Slonková: „Andrej Babiš a Miloš Zeman mají naštěstí společné jedno: ač to tak navenek možná nevypadá, oba jsou zbabělí. Oba se bojí „ulice“, bojí se přímého střetu. Proto se třeba Babiš plížil položit 17. listopadu květiny ještě za tmy. Proto Zeman nepořádá žádná veřejná vystoupení v Praze. Nedávají rozhovory těm novinářům, u nichž hrozí nepříjemné otázky.“ Kundra: „Řada příkladů z ruské historie dokazuje, že momentální rozpínavost Kremlu na Ukrajině je hluboce zakořeněna v mysli ruských vládců. Když carevna Kateřina II. Veliká obhajovala svoji expanzivní politiku, prohlásila: Nemám jinou možnost, jak bránit hranice své říše, než je rozšiřovat.“ Šafr: „K jedinému myslitelnému a věcnému zlepšení poměrů v oblasti zneužívání moci může dojít teprve tehdy, když vybudujeme silnou demokracii. Naším řešením není silné státní zastupitelství či silná policie, ale silné demokratické politické strany. Protože nechceme policejní či prokurátorský stát, k němuž logicky antikorupční revoluce vede.“ Dobrovský: „Vždycky je trochu legrace, když někdo připomíná, jací jsme Slovani. Tak já bych jen rád zdůraznil, že tady je Slovan málokdo. Máme slovanský jazyk, umělý, který nám napsali Němci. A můžeme být rádi, že to udělali, protože je bezvadný a pomohlo nám to se trošku emancipovat.“ Cílek: „Davy neuvažují, ale přijímají, nebo odmítají ideje. Nežízní po pravdě, ale odvracejí se od skutečností, které se jim nelíbí. Radši zbožňují klam, když je někdo oslňuje. Kdo v nich umí vzbudit iluze, ovládne je snadno. Kdo se je snaží iluzí zbavit, stává se jejich obětí. Dav lze ovlivnit jen krajními city, jde ho strhnout jen silnými výrazy.“

17 osobností a jejich názory na vývoj naší společnosti od listopadu 1989. Jaká byla naše očekávání a jaký byl vývoj, srovnání se zeměmi V4, vztah k Rusku, či spíš Ruska k nám, kde jsme se posunuli vpřed a kde naopak přešlapujeme na místě – z různých pohledů - např. vojáka, diplomata, novináře, psychiatra, ekonoma... Nemusím souhlasit se vším na 100 %, ale jako celek je mi ta kniha velice blízká. Vybrala jsem pár citátů: „ Vrcholní političtí představitelé se uchylují k populismu a sami přispívají k pokračující erozi hodnotového systému“ „Manipulace strachem vždycky vedla - a povede – ke kýženým výsledkům. Je to emoce, která tu je 250 milionů let.“ „Fyzická i mentální lenost je jednou z předních charakteristik této společnosti, jež je vesměs lhostejná k řadě věcí…“ „Mezi českými politiky je mnoho těch, kteří by Polsko a Maďarsko v potlačení svobody tisku rádi napodobili“ „ I masmédia fungují stále více na principu konfrontace extrémních názorů (pozve se řekněme, ekoterorista a ekonomický fanatik) a střízlivější a umírněnější hlasy ztrácejí naději, že budou vůbec vyslechnuty.“ „ Když se ohlédnete do minulosti, blahobytné doby vždycky plodily svého vlastního nepřítele.“ Moc se mi taky líbilo pojmenování některých výplodů našich politiků jako - "hlubinné granáty naházené do nevědomí českého národa". A taky popis toho jak lze zacházet s internetem a sociálními sítěmi – „alternativní pravda je, že naprostou ptákovinu potvrdí tři sta tisíc lidí svým lajkem“ Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou a moc bych si přála, aby našla hodně čtenářů.

Nenašel jsem v knize snad jediný příspěvek, pod kterým bych se zdráhal podepsat. Zřejmě to bylo výběrem autorů, jejichž názorů si dlouhodobě cením. Pokládám je za výrazné osobnosti glosující naši současnou politickou scénu sice s nemalou dávkou kritiky, ale s přehledem a patřičnou erudicí. Nakladatelství Zeď, s.r.o si má ode mne pochvalu za záslužný počin, i když jsem nikde nezaregistroval informaci, jakým nákladem kniha vyšla. Jenom doufám, že bude k dispozici alespoň v knihovnách a větších knihkupectvích. I když nepředpokládám, že se tento soubor esejů stane bestsellerem, vzhledem ke kvalitě příspěvků by mohl oslovit zejména tu část naší populace, která ještě není líná o věcech přemýšlet a která jenom nespoléhá na to, že někdo to za ní zařídí.

Vynikající soubor 17 krátkých prací (esejí, úvah, rozhovorů) nad současností Česka. Všechny jsou výborné, ale přece jen s mým světonázorem nejvíce souznily práce Honzáka, Fendrycha, Slonkové, Kundry, Šafra, Dobrovského a Cílka. Honzák: „S prudce narostlými preferencemi se náhle objevil slovenský estébák a podnikatel, jenž ke svému jmění přišel poněkud podivuhodným, až zázračným způsobem. A jeho heslo „Prostě to zařídím“ vyvolalo nadšení prosťáčků. A jejich nadšení trvá, přestože toho moc zařízeno není.“ Fendrych: „Vykolejili jsme, na křižovatce jsme nešli ani doleva, ani doprava, začali jsme couvat. Nevadí bývalí komunisté, nevadí bývalí agenti StB, nevadí trestně stíhaní, nevadí prezident sprosťák, hotový Zorro mstitel, který roky úsilí věnoval zničení své bývalé strany.“ Slonková: „Andrej Babiš a Miloš Zeman mají naštěstí společné jedno: ač to tak navenek možná nevypadá, oba jsou zbabělí. Oba se bojí „ulice“, bojí se přímého střetu. Proto se třeba Babiš plížil položit 17. listopadu květiny ještě za tmy. Proto Zeman nepořádá žádná veřejná vystoupení v Praze. Nedávají rozhovory těm novinářům, u nichž hrozí nepříjemné otázky.“ Kundra: „Řada příkladů z ruské historie dokazuje, že momentální rozpínavost Kremlu na Ukrajině je hluboce zakořeněna v mysli ruských vládců. Když carevna Kateřina II. Veliká obhajovala svoji expanzivní politiku, prohlásila: Nemám jinou možnost, jak bránit hranice své říše, než je rozšiřovat.“ Šafr: „K jedinému myslitelnému a věcnému zlepšení poměrů v oblasti zneužívání moci může dojít teprve tehdy, když vybudujeme silnou demokracii. Naším řešením není silné státní zastupitelství či silná policie, ale silné demokratické politické strany. Protože nechceme policejní či prokurátorský stát, k němuž logicky antikorupční revoluce vede.“ Dobrovský: „Vždycky je trochu legrace, když někdo připomíná, jací jsme Slovani. Tak já bych jen rád zdůraznil, že tady je Slovan málokdo. Máme slovanský jazyk, umělý, který nám napsali Němci. A můžeme být rádi, že to udělali, protože je bezvadný a pomohlo nám to se trošku emancipovat.“ Cílek: „Davy neuvažují, ale přijímají, nebo odmítají ideje. Nežízní po pravdě, ale odvracejí se od skutečností, které se jim nelíbí. Radši zbožňují klam, když je někdo oslňuje. Kdo v nich umí vzbudit iluze, ovládne je snadno. Kdo se je snaží iluzí zbavit, stává se jejich obětí. Dav lze ovlivnit jen krajními city, jde ho strhnout jen silnými výrazy.“

17 osobností a jejich názory na vývoj naší společnosti od listopadu 1989. Jaká byla naše očekávání a jaký byl vývoj, srovnání se zeměmi V4, vztah k Rusku, či spíš Ruska k nám, kde jsme se posunuli vpřed a kde naopak přešlapujeme na místě – z různých pohledů - např. vojáka, diplomata, novináře, psychiatra, ekonoma... Nemusím souhlasit se vším na 100 %, ale jako celek je mi ta kniha velice blízká. Vybrala jsem pár citátů: „ Vrcholní političtí představitelé se uchylují k populismu a sami přispívají k pokračující erozi hodnotového systému“ „Manipulace strachem vždycky vedla - a povede – ke kýženým výsledkům. Je to emoce, která tu je 250 milionů let.“ „Fyzická i mentální lenost je jednou z předních charakteristik této společnosti, jež je vesměs lhostejná k řadě věcí…“ „Mezi českými politiky je mnoho těch, kteří by Polsko a Maďarsko v potlačení svobody tisku rádi napodobili“ „ I masmédia fungují stále více na principu konfrontace extrémních názorů (pozve se řekněme, ekoterorista a ekonomický fanatik) a střízlivější a umírněnější hlasy ztrácejí naději, že budou vůbec vyslechnuty.“ „ Když se ohlédnete do minulosti, blahobytné doby vždycky plodily svého vlastního nepřítele.“ Moc se mi taky líbilo pojmenování některých výplodů našich politiků jako - "hlubinné granáty naházené do nevědomí českého národa". A taky popis toho jak lze zacházet s internetem a sociálními sítěmi – „alternativní pravda je, že naprostou ptákovinu potvrdí tři sta tisíc lidí svým lajkem“ Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou a moc bych si přála, aby našla hodně čtenářů.