Muž jako evoluční inovace?

Když se university kvůli pandemii zavřely, pan profesor Komárek nám prorocky doporučil jako literaturu k domácímu studiu Vernovy „Dva roky prázdnin“. Ty už mám přečtené, takže se mi nejrozumnějším řešením jeví pustit se do knih pana profesora samotného. Při čtení ho beztak v duchu slyším. :) „Muž jako evoluční inovace“ (ten otazník se tam, myslím, ocitl jen z důvodů provokativních) je soubor interdisciplinárních esejů. Autor čerpá ze zoologie a etologie, antropologie, medicíny, psychologie, sexuologie, etnologie, folkloristiky, sociologie, filosofie, lingvistiky a historie – jak si mnohoslibné téma „muž“ žádá. Do knížky vplétá i svoje cestovatelské zážitky a dojmy z literatury. Některé eseje vyznívají spíše popisně, jiné spíše úvahově; zkrátka typický Komárek. Když pominu všechny rysy, které jsem chválila už na předchozích jeho knihách (neskrupulóznost, bezpředsudečnost, hravou schopnost převracet paradigmata na hlavu, formulační mistrovství, jazykovou virtuozitu a smysl pro humor), musím vyzdvihnout právě zmíněnou interdiciplinárnost, na jakou si dnes málokterý vědec troufne. Jedna z příjemných stránek jeho „Muže“ tkví v tom, že prohlubuje informace, které člověk okrajově registruje v médiích a které se více či méně týkají každého příslušníka lidského druhu (např. proč muži dožívají nižšího věku, co má vliv na utváření mužského/ženského modelu chování nebo kde se berou některé deviace). Trošku mě dráždil jen důraz na Junga a (kritický) na Freuda. Závěr, že tmelem mužských societ jsou homoerotické - byť ne homosexuální - vztahy (to je ta evoluční inovace), ve mně tak docela důvěru nevzbouzí. Emoce by nestačily? Občas jsem byla nucena vybojovat o „Muže“ zápas s otcem, který ho četl zároveň se mnou a závodil s mojí záložkou. U večeře jsme se pak smáli autorovým vtipům („Othello, Afroital benátský“). Každý, kdo se ocitl v mém okolí, se navíc musel smířit s tím, že uslyší řadu nesmírně vzrušujících faktů o všeličem. Třeba že epolety, zejm. na ruských uniformách, jsou atavismem zježení chlupů na ramenou šimpanzích samců; že eunuchové mají spíše dětské spektrum emocí, chovají „dětskou“ oddanost vůči pánovi a mají rádi laskání a něžnosti (jak praktická věc pro politiku!); nebo že než moudří staří Hellénové objevili na hostinách filosofii, bavili se hrou, při níž se snažili sestřelit talířek vyplivnutým douškem vína. :D Je skvělé, že pan profesor napsal knihu s úmyslem „říkat to, co se neříká“, alespoň tedy na akademické půdě. Člověk by si ovšem představoval, že autorovi hrozí nabodnutí na kůl kombinované s upálením, a on přitom píše v rámci grantu. No, tak chvála Prozřetelnosti, že to zatím jde (šlo?).

Po četných zkušenostech s Komárkovými úvahami v různých periodikách a rozhlase je "Muž jako evoluční inovace" mým prvním setkáním s jeho knižní produkcí. Bylo to setkání příjemné, byť nikoli bez výhrad. Kniha je kontinuální soubor úvah na téma samčího fenoménu v dějinách nejen lidských, přičemž šíří záběru se dle mého může směle rovnat třeba s Canettiho Masou a mocí. Pro středně nevzdělaného čtenáře mého typu se jedná o hlubokou studnici zajímavých informací a postřehů, vtipných úvah a podnětů k zamyšlení, podaných čtivě a "srozumitelně". Uvozovky v předchozí větě však nejsou bez důvodu, a zde spočívá jedna ze dvou negativních připomínek, které ke knize mám. Stanislav Komárek je popularizátor známý vytříbeností a hravostí jazyka, který ve svých textech používá. Zde mě však doslova překvapilo nadužívání cizích slov, jimiž se úvahy přímo hemží. Nemluvím o odborných výrazech, bez nichž se leckdy nelze obejít, aniž by utrpěl spád informací atp. – pokud však sourozenci nesoupeří, nýbrž kompetují, vlastností nemáme soubory, ale klastry apod., což jsou jen drobné příklady ze stovek až tisíců, text začíná dle mého zbytečně škobrtat. Druhou připomínkou je pak sice těžko obhajitelný, leč přítomný dojem, že obrovská erudice autorova hrozí nebezpečím "samospasitelnosti", když na množství podnětných a otevřených otázek někdy až příliš snadno nachází odpovědi sám u sebe. Já se svou v porovnání naopak malou erudicí to těžko mohu posoudit, leč svému čtenářskému deníku tento pocit mohu s klidem svěřit. Tak či tak, je to výborná, poučná i zábavná kniha hodná vícera přečtení, plná zajímavostí a pro Komárka typického otevřeného myšlení a zdravého rozumu. Už teď se těším, až si pořídím nějakou další.