Žítkovské bohyně

Kniha se mi moc líbila. Je velmi čtivá, i když bohatá na jména a přeskakování jednotlivých událostí. I přes tento hendikep nakonec vytvoří celistvé vyprávění o ženách, které si předávaly po řadu generací své umění, svou modrost a možná i své čarování - ať v dobrém, či ve zlém.

Velmi pečlivě zpracovaný román. Atmosféra totality, osudy žítkovských bohyň, jejich víry, schopností a praktik je vykreslen mistrně. Osobní život hlavní hrdinky je však tak předimenzovaný utrpením a protivenstvím, že je dle mého názoru daleko za krajem žitelnosti, neb ani v jednom aspektu jejího života nenacházím prožité štěstí, které by jí poskytlo oporu. Všechno je jen tragédie a smršť nejrůznějším ran, příkoří a krutých poznání.

Neodolal jsem a na několikáté doporučení jsem se začetl do knihy Žítkovské bohyně. K současným českým autorům mám vždy jisté pochyby. U této knihy mě nedůvěra opustila po první kapitole, pak už jsem si mohl užívat čtenářský zážitek bez obav ze zklamání. Kniha má velice zajímavé téma, vlastně hned několik témat. Vypráví příběh o přírodních bohyních ze Žítkové, jejichž doba skončila, a přesto není tak vzdálená. Vztah moravské lidové kultury k přírodě a k jejím zákonitostem. Podstatný prostor je v románu věnován ženám. Společnost bohyň byla společností, kde hlavní slovo měla žena. Ale ani v jiných dějových rovinách není v románu žádná kladná mužská postava, což je zajímavé. Román je cenný připomínkou historie českých zemí za posledních totalitních režimů. Autenticitu tomu všemu dodává jazyk archivů skrze dokumenty z tehdejší doby, v kterých sledujeme osudy těch "hodných" i těch "zlých". Líbil se mi jazyk i způsob vyprávění, čtenář se s hlavní hrdinkou prokousává archivy, vzpomínkami pamětníků, a tak postupně graduje zápletka a napětí až na samý závěr knihy. Mnohé z příběhů jsou přitom skutečné, pouze převedené autorkou do jazyka beletrie. Kniha mě natolik zaujala, že bych se rád jednou do míst na moravsko - slovenských hranicích podíval.

Zdržet se svého subjektivního hodnocení, je v tomto případě na místě. Dokumentaristicky vedený román s odhledy hlavní hrdinky, se mi nečetl úplně snadno. Nicméně cítím, že spisovatelka odvedla dobrou práci, koncepce příběhu je na vysoké úrovni a postavy se netříští, naopak si některé oblíbíte a procházíte jejich životy s láskou. Na závěr celé knihy zjistíte, že i takový druh literatury umí být překvapivý, že tempo příběhu umí gradovat a vlastně i šokovat. Román, v kterém si budou hledat své historici a nadšenci do schopností, které nám obyčejným lidem zůstanou navždy skryté. Proto se snažím o objektivní pohled. Protože téměř literatura faktu nikdy nebyla mým oblíbeným žánrem. Ale fenomén "BOHYŇ" mi nedal spát. Nelituji, ale ani nevýskám radostí... Respektuji kvalitu napsaného.

Osobité a úderné literárne dielo, ktoré zarezonovalo aj v mojich pocitoch, i keď nie som s bohyňami a ich praktikami úplne stotožnená. Autorka sa v knihe venuje ošemetnej téme zavaňajúcej okultizmom, kde sa zaraďuje i biela mágia, ktorou disponovali aj bohyne zo Žítkova - hlavne hrdinky príbehu. V knihe však autorka zachovala svoj nestranný postoj k danej téme, a preto ju skôr vnímam ako etnologické dielo s cieľom priližíť hmotnú a duchovnú ľudovú kultúru ako dedičstvo národa. Bylinkárky, mastičkárky, ľudové liečiteľky, zariekavačky a veštkyne jedným slovom bohyne alebo čarodejnice, patria medzi skupinu "obdarených" ľudí schopných vnímať neznáme sily a energie, ktoré dokážu pôsobiť aj na duchovnej úrovni. Pokiaľ sa tieto nadprirodzené schopností spolu s darmi prírody využívali iba s dobrým úmyslom a s cieľom liečiť alebo pomáhať, boli väčšinou tolerované aj zo strany cirkvi, lebo suplovali nedostatok lekárov hlavne medzi spodnou vrstvou obyvateľstva. Nesmeli však byť využívané pre vlastný prospech ani k poškodzovaniu iných ľudí a toto bol zároveň ten tenký ľad medzi bielou a čiernou mágiou, lebo väčšina čarodejníc začalo svoje schopností zneužívať. Uvedaná skutočnosť zaradila všetky čarodejníce bez rozdielu do jednej kategórie, ktorú odnepamäti začala spoločnosť odsudzovať a prenasledovať. V stredoveku ich upalovali, neskôr boli často prenasledované aktuálne vládnucim režimom spoločnosti. Pre čarodejníce bol ich dar viac na škodu ako na osoh, lebo sa od ostatných odlišovali svojou "inakosťou" a často ostávali ako vyhnanci na okraji spoločnosti. Páčilo sa mi ako autorka spracovala túto tému, kde cez príbeh spojený s historickými reáliami priblížila z každej strany všetky aspekty fenoménu akým čarodejnice nepochybne sú. Musím ešte vyzdvihnúť, ako krásne opísala razovitý kraj nachádzajúci sa na moravskoslovenskom pomedzí Bielých Karpát, kde ma zaujala hlavne zmienka o chránených lúkach s divými orchideami. Na záver jeden postreh - rozmýšľam, akoby sa asi zachoval muž, keby sa dozvedel o všetkých ingredienciách pridaných do chutného pagáčika od svojej ctiteľky...

Opravdu krásná a originální kniha - nádherně poeticky vykreslená krajina a svérázní lidé, doplněná o dobové dokumenty, což krásně doplňuje a podtrhává celý děj. Pátrání Dory mě ani na chvilku nepřestalo bavit, stejně jako ona jsem chtěla pořád vědět víc a víc. Jediná linie, která pro mě nebyla úplně dostatečně dovysvětlená, byl Surmenin vztah a její dvě děti... Ale to je jen osobní názor :-) Rozhodně doporučuji k přečtení a zamyšlení (kam se řítíme, když všechny tradice, které překonaly několik století (a v průběhu dějin byly vždy někým potlačované), vymírají. Škoda, že s postupujícím "pokrokem" je ničená víra v něco "nadpřirozeného", co vlastně nadpřirozené až tak není, protože schopnosti "bohovat" provázejí lidstvo už od nepaměti...