Železo a krev

Železo a krev. Do druhého dílu Expanze jsem se pustila ukolébána předchozími stereotypy, začetla se do první stránky – to byl budíček! Něco podobného jsme tu ještě neměli, namísto poletování nekonečným vesmírem bitva o jedinou planetu, a to i na povrchu. Krev a železo – rozdělení na boj pěchoty proti přesile Daršiků, zoufalé čekání na orbitální podporu, pár vypíchnutých postav přibližuje situaci, nedostatek materiálu, komunikace a naději, kterou přináší kapitán Wolfe. Ten je posazen na trůn výsadkové lodi, žádný torpédoborec, žádné manévrovací a bojové vychytávky, prostě kocábka jak do vany s břichem plným raketoplánů a mariňáků čekajících na svůj okamžik, a k tomu další hromady klacků pod nohy, které musí překonávat. Kniha je nabitá od začátku do konce, přeskakování mezi pohledy na situaci z planety a nad planetou příběhu dodává na svižnosti a na konec nám autor narafičil vějičku do dalšího dílu. Tak držím palce, ať pokračujeme v nastoleném tempu!

Další pokračování příběhu autorova univerza. Líbilo se mi, že tentokrát se celý příběh točí víceméně kolem jednoho problému - invaze na planetu Juwel. V rámci předchozích dílů jde o povedenější díl, řekl bych, že se autor ve druhé trilogii zlepšil a na další knihu (bude se jmenovat Torpédoborec) se tak docela těším.