Železo a krev

Železo a krev. Do druhého dílu Expanze jsem se pustila ukolébána předchozími stereotypy, začetla se do první stránky – to byl budíček! Něco podobného jsme tu ještě neměli, namísto poletování nekonečným vesmírem bitva o jedinou planetu, a to i na povrchu. Krev a železo – rozdělení na boj pěchoty proti přesile Daršiků, zoufalé čekání na orbitální podporu, pár vypíchnutých postav přibližuje situaci, nedostatek materiálu, komunikace a naději, kterou přináší kapitán Wolfe. Ten je posazen na trůn výsadkové lodi, žádný torpédoborec, žádné manévrovací a bojové vychytávky, prostě kocábka jak do vany s břichem plným raketoplánů a mariňáků čekajících na svůj okamžik, a k tomu další hromady klacků pod nohy, které musí překonávat. Kniha je nabitá od začátku do konce, přeskakování mezi pohledy na situaci z planety a nad planetou příběhu dodává na svižnosti a na konec nám autor narafičil vějičku do dalšího dílu. Tak držím palce, ať pokračujeme v nastoleném tempu!

Přájemně navazuje na předchozí díl a jelikož jsem je četl hned po sobě, vezl jsem se na vlně příběhu a užíval si ho do poslední kapky. Řekl bych, že jsemsi ho užil víc, než díl předchozí a proto rovnou 5 hvězd. Doufám, že se vám pokračování bude líbit tak jako mě.

Přečteno za jednu noc. Je to prostě jízda!