Ze světa lesních samot

Moc hezké, přečteno na jeden zátah. Úryvek ze života lidí na šumavských samotách z konce 19. století, každodenní dramata, přátelství, láska, žárlivost a stesk v drsné přírodě, kde kromě živlů řádí pytláci. Napínavé i poučné. Celkový dojem nenarušil ani archaický jazyk, autor se vyjadřuje velice hezky.

Děj knihy se odehrává na Šumavě na hranicích s Bavorskem. Autor nám zde líčí těžký život na horách, přibližuje nám jak a vůbec jací lidé tam žijí a ukazuje nám jejich každodenní strasti, ale i radosti. V rámci skupiny Klasikomilové na Instagramu se mi občas dostane do rukou perla literatury, o které jsem neměla ani ponětí. Bylo tomu tak i tentokrát. Jméno Karel Klostermann mi nic neříkalo, ale po přečtení knížky jsem ráda, že jsem jeho dílo potkala. Ze začátku mi přišlo těžké se začíst a zvyknout si na jazyk, ale za chvíli jsem se ponořila do příběhu a knihu jsem nemohla odložit. Čtení to bylo místy úsměvné, někdy napínavé, ale kolikrát i drsné. Jsou zde nádherné popisy šumavské krajiny, že byste se tam nejraději rozjeli podívat a nějaký čas tam strávili, a to i přesto, že většinu děje tu autor ukazuje opravdu těžký život na samotě v horách. Je zde ukázána síla přírody, ale i lidské city. Čtení jsem si moc užila a jsem ráda, že jsem si knihu vybrala.

Román se četl hezky, autor mistrně vylíčil těžký život na Šumavě. Vzhledem k současnému zimnímu počasí - závějím sněhu a neustálému větru a sněžení jsem se do toho prostředí i krásně vžila. Přestože děj není nijak rozmanitý, nenudila jsem se a knihu si užila.