Asi mám ráda Nesba v jakékoliv podobě. Zde navíc může ukázat svou lehčí a vtipnější stránku, pro kterou jsem si ho zamilovala v Krev na sněhu, a potom začala závislost. Každá povídka je jiná, ale spojnice mezi nimi je. Nebudu prozrazovat, co to je, ať vám nic nevykecám, a nic nezkazim. Sbírku otvírá lehký kousek, byť jeho téma je trochu závažnější. Tak proč jsem se tam bavila? (Londýn.) Potom následuje titulní a nejdelší povídka sbírky, o tak trochu jiném vyšetřovateli se speciálním zaměřením vyšetřování (Žárlivost). Potom takový kraťas o předbíhání (Fronta), o prchlivém popeláři (Odpad), po zpověď manžela po smrti manželky (Přiznání), o zmateném spisovateli (Odd) a nakonec o podezřívavém taxikáři (Náušnice). Víc keciček u jednotlivých po povídek  :) Kolem a kolem velice dobrá sbírka. Doporučuji  :)

Nepatřím ke čtenářům Nesbøa, proto nebudu srovnávat s jeho jinými díly. Ostatně si myslím, že pro ně nejsem ani cílová skupina. Jestli se dá vůbec říct, že mě na knihách něco nebaví, tak jsou jejich začátky. Těch pár ospalých stran, které čtenář musí přetrpět, než se spisovatel dostane do tempa (občas dokonce úplně změní styl), zkrátka než se stane ten ZÁZRAK a vy se už nemůžete odtrhnout. U povídek je to horší v tom smyslu, že obvykle nejsou psané v jednom sledu, ale tvoří jen intermezzo mezi ostatními knihami autora, možná si na nich i zkouší, jestli se příběh sám nějak odkope a nabobtná a když se tak nestane, zůstane povídka. Poměrně krátká, takže zmiňovaný ospalý začátek tvoří už podstatnou část a tak trpíte znovu a znovu. Ale tady jsem si buď zvykla, nebo nevím, ale ke konci mě to celé začalo bavit natolik, že jsem se rozhodla pro plný počet hvězd. Ano, příběhy nemají extra překvapivou pointu, ale určitě nenudí. Největší výhradu tak mám nakonec k překladateli a editorům. Autor se jménem natolik známým, že o něm víte i když nečtete by si už asi zasloužil někoho, kdo jeho myšlenky v překladu nepohřbí. Bylo tam opravdu hodně míst, kde text vyžadoval úplně jiné synonymum u jedné povídky tenhle přístup skoro zazdil pointu. V knize o sobě hrdina jedné kapitoly uvažuje jako o "muži průměrně inteligentním s mírně nadprůměrným citem pro jazyk". Tak zrovna ten cit pro jazyk by měl mít vydavatel vysoce nadprůměrný.