Výpadek systémů

Řeknu to podstatné hned zkraje - Výpadek systémů je skvělý. Nechci ovšem tvrdit, že Martha Wellsová přišla do žánru s něčím novým. Přesto dokázala textu vtisknout podmanivý drajv, kterým oplývala třeba Harrisonova První planeta smrti nebo Dickův Blade Runner. Je v tom hodně akce, hrst myšlenek a nic víc. Ono na stopadesátistránkovém prostoru není čas na intelektuální výlevy, jelikož by na zápletku už jednoduše nezbylo místo. Přičemž právě ta strohost je na celém vyprávění to nejsympatičtější. Žádné kličky, ale poctivá ruční práce od první až po poslední stranu. Děj navíc získává na určitém odlehčení, o které se stará hlavní hrdina, jímž není nikdo jiný než polokybernetický robokat. Tady je třeba říct, že spisovatelka pojala jeho roli v příběhu poměrně zábavně, poněvadž dotyčný kromě efektivního zabíjení neumí lautr nic. Ani zachraňovat svět, ani bojovat za práva robotů. Už jen komunikovat s lidmi je pro něj velký problém, ačkoliv jeho největší zábavou je koukat na nekonečné telenovely.

Spíš než kniha mi tohle přišlo jako povídka. Moc pěkně se to četlo, mělo to spád, Robokat byl supr, ale co se na té planetě vlastně dělo a proč, tomu jsem moc nerozuměla. Pochopila jsem, že kniha je první ze série, tak snad ty další příběhy budou více rozvedené.

Robokat se netváří (většinou je nejradši, když se netváří vůbec) jako sympatický společník, ale ačkoliv je stvořením stoprocentně racionálním (žádný roboerot), je s ním zábava. Autorka stvořila velice živou bytost a svět, kde se místo snění pouštějí seriály - a kde se hlavně neustále něco děje a příběh se posouvá plnou palbou vpřed. Sympatický začátek série, která v zahraničí obdržela nejedno prestižní ocenění.