Strategie úniku

„Žijeme v představě, že každý robot a konstrukt touží po tom, aby se jednoho dne stal člověkem.“ „Tak to je asi to nejpitomější, co jsem kdy slyšel.“ Martha Wellsová sice udržuje rozsah jednotlivých dílů na sympaticky nízkém počtu stran, jenže se to nijak neodráží na spádu. A tentokrát se svou silou hodně šetřila, protože zápletka by šla shrnout do jedné věty a to bych ještě vyzradil klíčový zvrat. Vytratila se i nápaditost a jediné co zůstalo, je bezpečnostní jednotka, která se neúmyslně polidšťuje, přestože lidé samotní pro ni nadále zůstávají velkou děsivou neznámou. Problém je, že hrdinova nátura všechno sama neutáhne. Když ovšem na knihu začnete nahlížet jako na součást většího celku, začnou vám všechny ty samostatné epizody a jejich názvy dávat větší smysl. Naneštěstí jsem sérii začal číst s úplně jiným očekáváním a nadšení se díl od dílu vytrácelo. Jako terapie pro roboty a cesta za poznáním pozitronové duše fajn, jako akční sci-fi to však bohužel ztratilo šťávu s druhým dílem.

Poslední díl se mi líbil nejvíce. Nejen že je tu stále prostor pro humor, ale je i více akční. Jsem ráda, že vývoj Robokata dospěl do stavu, kdy začíná přemýšlet o tom, co bude dělat a ne se jen "ukrývat".