Veterán

„...nebál jsem se vraha, bál jsem se magie, uvědomil jsem si postupně. Proč? To jsem nevěděl.“ Tento příběh není tak poutavý, jako třeba Bakly či Koniáš. Co mi vlastně moc vadilo na příběhu je obsah alkoholu. Až na stranu cca 110 se neustále chlastá. Pivo, režná, ořechovka, koňak a šampaňské. Chlastu tady tečou proudy. A vlastně děj ani nějak nespěchá kupředu. Někdy jsem měl pocit, že hlavní hrdina se motá na jednom místě a moc přemýšlí. Příběh se sice rychle čte, ale nějak moc zásadních věcí se tu neděje. Citát: Panák před obědem je stejně dobrej, jako panák po obědě. Na straně 262 jsem se poprvé od srdce zasmál. Ale nejedná se oděj v příběhu, ale autorovu poznámku pod čarou: „Alkohol škodí zdraví. Tento příběh není propagací konzumace alkoholu!“ Fakt brzy. To už jsem byl ožralej jako prase a moc jsem na řádky a písmena v nich neviděl :-) Musím však dodat, že v poslední třetině možná až čtvrtině příběhu se už konečně něco děje. A pak přijde konec a čtenář musí čekat na další knihu v sérii. Malá ochutnávka: Až při parkování vozu před naším domem jsem si uvědomil, že jsem celý den nic nejedl a žaludek mi svírají křeče. Doma samozřejmně nic k jídlu nebylo, ale jít do restaurace v oblečení, ve kterém jsem celý den tahal bedny, chodil po ulicích a zabíjel lidi, se mi moc nechtělo...... Mě osobně tato military protknutá podivnou magií moc nesedla. Magie je zde dost složitá a ani pan spisovatel i s hlavním hrdinou se jí nepokouší moc rozumět. Prostě tady je, je zlá a nesnažte se jí pochopit. Ani protivník není nějak zvláště popsán, vlastně skoro vůbec a do Pustin se aktéři v tomto příběhu moc nepouští. Mám už doma druhou knihu a určitě se do ní pustím. Budu předpokládat, že se příběh hne dál a konečně se něco dozvím. Dva a půl Hetešáků bude stačit. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Netušil jsem, že se dají fetovat žáby, ale v těchhle věcech jsem se moc nevyznal, stačil mi alkohol a tabák.

Naprostá bomba. Tady mi naprosto každá stránka věci náramně sedla. Z nějakého důvodu přes nepřílišnou podobnost jsem při čtení často vzpomínal na Cookovu famózní Černou legii - budiž jeho vydávání u nás země lehká :C :) . Asi to bude tou absencí jakéhokoliv optimismu, vše je buď vojensky pragmatické nebo na ho*no. A teda podobným nadšením ze čtení. Což dokazuje už jen to, že na tohle krátký nicneříkající hodnocení jsem si našel čas až skoro na konci Kapitána. :)

..."Kam byste se schovali, kdyby do vás šily dva kulomety a vás už to přestávalo bavit?“ položil jsem řečnickou otázku. „Hodně rychle bychom umřeli,“ odpověděl Hrabě." Vždy jsem měl slabost pro Žambochovy postavy "osamělých vlků " typu Koniáše,Baklyho a teď Maxe Bronštejna. Jeho nekorektní "propagace " kouření a popíjení alkoholu je vcelku humorná a sympatická. A Maxův morální kompas není asi zas tak špatný,podle toho jak je hezky popsán jeho vztah k mamince plný lásky a úcty. A že se vyprávění místy vleče? Co bychom chtěli od veterána fantasy a sci-fi? Už má nárok na zralost,pomalost a moudrost.