Uvidíme se v srpnu

Tento krátký příběh byl pro mne vzpomínkou na mladá léta, kdy jsem objevovala literaturu a na té cestě potkala dílo velikána latinskoamerické literatury G. G. Márqueze. A bylo to nezapomenutelné setkání, neboť jeho román Láska za časů cholery považuji mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Nebo i Sto roků samoty. Již tehdy mi tyto romány vyrazily dech. To kouzlo, kdy se snoubí svět reálný se světem plným imaginace, to je jednoduše nádhera ! Uvidíme se v srpnu je poslední dílo autorovo. Psal jej v době, kdy byl starcem a paměť mu již nesloužila, ale přesto oživil moji touhu znovu číst jeho dílo, ne vše jsem od něj přečetla, přečtené přečtu znovu ! Líbil se mi příběh Anny Magdaleny, která každý rok v srpnu přijíždí na ostrov, aby uctila kyticí mečíků památku své matky, ale aby také strávila den milováním se svým milencem ! No, není to dokonalá óda na ženství a na lásku ?

Schválně jsem si knihu šetřila na srpen , čekala na mě v knihovně od února a já se těšila na srpe , na 16. srpna , brala jsem to symbolicky a osudově. Ale to je všechno, příkladu Any Magdaleny jsem nenásledovala . Je to smutná žena, prázdná , příležitostná čtenářka a nymfomanka. Příběh ženy, která žárlí na svého manžela , hledá stopy jeho nevěry ale sama je nevěrná je okořeněný neznámým prostředím, proletí tu modré volavky a zavoní exotické drinky . Čekala jsem příběh ve stylu příští rok ve stejnou dobu, tento se ale odvíjí jinak a čte se lehce a rychle.