Tento krátký příběh byl pro mne vzpomínkou na mladá léta, kdy jsem objevovala literaturu a na té cestě potkala dílo velikána latinskoamerické literatury G. G. Márqueze. A bylo to nezapomenutelné setkání, neboť jeho román Láska za časů cholery považuji mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Nebo i Sto roků samoty. Již tehdy mi tyto romány vyrazily dech. To kouzlo, kdy se snoubí svět reálný se světem plným imaginace, to je jednoduše nádhera ! Uvidíme se v srpnu je poslední dílo autorovo. Psal jej v době, kdy byl starcem a paměť mu již nesloužila, ale přesto oživil moji touhu znovu číst jeho dílo, ne vše jsem od něj přečetla, přečtené přečtu znovu ! Líbil se mi příběh Anny Magdaleny, která každý rok v srpnu přijíždí na ostrov, aby uctila kyticí mečíků památku své matky, ale aby také strávila den milováním se svým milencem ! No, není to dokonalá óda na ženství a na lásku ?

Zajímavá jednohubka na volné odpoledne. Protože mám od Márqueze doma všechno, co vyšlo, nemohla jsem minout ani tenhle kousek. Byť je to jeden z mých srdcových autorů, mám ho spojeného spíš s trochu složitějším čtením pro někoho, kdo v Latinské Americe nikdy nebyl. Čtení Márquezových knih byl ale vždycky skvělý ponor do končin, kam moje noha nikdy nevstoupila. Jeho bravurní smysl pro detail a mistrný dar vyprávění způsobil, že jsem Latinskou Ameriku neviděla, ale cítila. Kniha Uvidíme se v srpnu byla v tomto ohledu trochu jiná, přesto (nebo právě proto?) ve mně zanechala stopu a s poslední stránkou na mě dolehla určitá melancholie a smutek z toho, že tohle je prostě konec. Konec příběhů, konec lásky a jiných běsů, konec časů cholery, konec Márqueze. A snad i začátek roků samoty, protože Gabo bude chybět. Tenhle poslední kousek možná neocení každý, myslím, že si svoje čtenáře musí najít ve správný čas. Mě si našel právě v době bilancování, potřeby nových směrů, určité frustrace a nespokojenosti navzdory všemu pohodlí a blahobytu, co mám, ve věku, kdy se kapitola jisté bezstarostnosti definitivně dopisuje a je čas začít psát tu další. Jak s ní naložit? Jak se najít? Jsem vůbec ztracená? Jsou kroky, co dělám, ty správné? S těmi, co to mají podobně, se nejspíš uvidíme v srpnu...