Zážitek. Pokud znáte Márqueze dobře, bude vás bavit hledání souvislostí s dřívějšími opulentnějšími díly. Pokud ho znáte trochu, bude se vám zdát, že téma ženy pokračující v životě své láskymilné matky je zde nejpodrobněji zpracované v kontextu celého jeho díla. (Není to tak - ale mohlo by být.) A pokud obdivujete jeho přirozené přecházení z živočišného realismu do magického, tady to druhé najdete jen v náznaku... Je to prostě příběh. A proklatě dobrý, s mnoha náznaky, že za prostým dějem jsou hlubiny, do nichž je snadné spadnout. Ne bezprostředně po dočtení. V noci následující, v hodině mezi psem a vlkem. A možná i v některých dalších...

Deset let po smrti kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze (1927 - 2014), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1982), vyšla z pozůstalosti novela Uvidíme se v srpnu, na které pracoval v posledních letech života, ale nebyl s ní spokojen a kvůli problémům s pamětí ji nedovadl do definitivní podoby. Spisovatelovi synové se rozhodli ji vydat. Je to sporné, samozřejmě, ale příznivce velkého vypravěče to jistě potěší – já se mezi ně počítám a musím říct, že přes počáteční nedůvěru se mi novela, kterou přečtete za odpoledne nebo za večer, líbila víc než bych čekal a třeba víc než poslední za Gabova života vydaná novela Na paměť mým smutným courám (2004). Pochopitelně Uvidíme se v srpnu ani zdaleka nedosahuje kvalit vrcholných Gabových děl, jako jsou romány Sto roků samoty, Podzim patriarchy a Láska za časů cholery, novela Kronika ohlášené smrti nebo jeho nejlepší povídky, ale to snad ani nikdo nečekal. Každý rok v srpnu se Ana Magdalena Bachová plaví trajektem na ostrov, kde je pohřbena její matka, aby navštívila její hrob. Tyto cesty se nakonec stanou neodolatelnou pozvánkou k tomu, aby se na jednu noc v roce stala jiným člověkem. Je šťastně vdaná a rozhodně nemá důvod rozbíjet svět, který si vytvořila se svým mužem a dvěma dětmi. A přesto se znovu vydává na cestu, aby se setkala s náhodným milencem... Tolik hlavní zápletka, která se zpočátku rozvíjí moc pěkně. Další vývoj a závěr novely už se mi tolik nelíbily, ale to je asi spíš můj problém. Naopak se mi líbilo, jaké otázky před čtenářem příběh klade: otázky kolem věrnosti, nevěry, sexuální touhy, dlouhého manželství, stárnutí...