Sto roků samoty

Absolútne úžasná kniha! Ten štýl rozprávania, tá lexika... Rozsiahly dej s kvantom postáv, nadprirodzeno, ktoré každému príde ako súčasť života.

„V den, kdy lidé pojedou v první třídě a literatura bude v nákladním vagónu, bude se světem nadobro konec.” Pokud se budete bavit s někým z Kolumbie o literatuře, je jisté, že zmíní Sto roků samoty. Pokud se budete bavit o přečtených knihách, velmi pravděpodobně zazní tatáž kniha, a to dokonce i od nečtenářů. Je to zkrátka taková kolumbijská Babička, až na to, že Sto roků samoty se skutečně čte. :) A konečně jsem je přečetla i já… Všechny ty výlety do Maconda jsem si nesmírně užívala a kupodivu jsem si nepotřebovala vést ani tahák s rodokmenem, abych se vyznala ve všech postavách se stejným jménem (José Arcadio Buendía, Aureliano, Úrsula nebo Amaranta). Byly to cesty do fantastického světa, které mě odpoutávaly od všedních dní, a čas plynul jinak. V tom tkví ta poetika magického realismu?