Ultimus

„Náš plán se nemění. Jenom se trochu komplikuje. Nepotřebuju žádné elementy, abych viděl, že to dobře dopadne.“ Ultimus je další příběh ze světa „Arkádie“, respektive ze života na Měsíci. A protože je „Ultimus“ nápravné vězeňské zařízení, myslel jsem si, že to je ten velký nevysvětlený časový úsek, na který narazíte v knize „Rock mého života“. Ne, není. Jakoby na něj pan spisovatel zapomněl. Tak jsme sice na Ultimusu NZ, ale v jiném časovém období. Tak že něco málo na vysvětlení, ať nepropadnete očekávání vysvětlení jiných událostí. A ať se z toho ne . . . Hu. Citát: Kdo je roztavený nezlobí. Příběh je opět prošpikován spoustou technických „vymožeností“ jejichž názvy mi mnohokrát vůbec nic neřekly a ani jsem si nedokázal představit, co dělají nebo spíš, jak to dělají. A představit si je vizuálně byl také docela problém. A když už jsem u těch „záporů“ musím upozornit, že v příběhu je jedna velmi osudová a dost důležitá nelogičnost. Jako by pan spisovatel zapomněl, co napsal v jiné kapitole, a v dalším běhu událostí si protiřečí. Událost nebudu dále vysvětlovat, ať neprozradím děj. Jen si postěžuji, že nebýt této „události“ příběh by se vyvíjel jiným směrem. A tady je asi zakopaný ten pes . . . Čuchák. Citát: Zase ty tvoje zbytečné otázky. Všechno, co Dědek ví, je jisté. Tak a teď klady. Nedomého a hlavně Čuchákovo hlášky má asi každý rád. Nikdo pak ani neřeší, že jsou někdy úplně mimo kontext, ale potěší, pobaví a čtenář se uvolní a zasměje. Příběh celkem rychle plyne a nenajdete tu nějaká zvlášť nudná místa. Geniálně je vyřešená strava všech vězňů a „bachařů“ na Ultimusu. Tohle byla skvělá myšlenka. Zvláštní mi však přijde vztah Nedomý & Čuchák a kapitán Mantela. Ovšem funguje, i když mnohdy skřípe. Kecy, které pak vždycky po akci má Kuba Nedomý už čtenář ignoruje, protože ví, že v dalším příběhu se stane skoro to samé. Citát: Máma mi vždycky říkala: Nevrtej se v tom a žer! V tomto příběhu najdete tuším tři odkazy na povídky, to aby jste byli v obraze, kdo je ta nebo ta postava a nebo z jakého příběhu je událost, která se děje. Problém je však v tom, že všechny povídky jsou v antologii „Hu! Povídky Dědka Čucháka“, která však vyšla až rok po Ultimusu. Vědět to dřív, tak si nejdříve přečtu tuto antologii a pak teprve Ultimus. Přeci jenom pořádek musí být . . . Hu. No a tak mě teď čekají právě tyto povídky. Ultimus je, skoro se mi chce říci, „průměrný“, ale je to vlastně skvělé dobrodružství, které za to stojí. Citát: Kdo je roztavený nezlobí.

Další Neffova oddychovka spokojeně za mnou a já hlásím, že chemie mezi Kuben Nedomým a Dědkem Čuchákem opět funguje na výbornou – ironické vtípky, hlášky i popichování jsem si užil. Nápaditost měsíčního vězení i bizarních bioorganismů si také zaslouží pochvalu, a v neposlední řadě tempo a čtivost tvoří, jak se patří, oddychovou dynamiku. Hvězdy musím strhnout jen za možná trochu zbytečně agresivní společenskou satiru zaměřenou proti aktivismu – která je na mě až příliš doslovná – a klasicky překombinovaný závěr, ale ten už asi k sérii patří.