Ostrov nesmrtelných

"Nasadili polymofry! S pořádným robotem nebo androidem má polymorf málo společného. Je to pouhý automaton, autonomní zařízení bez stálého tvaru. Řekl bych, že je pseudoorganický chrchel s končetinami..." Málo platný, nejvíc si rozumíte s autorem, kterej je tak nějak "z vaší doby". Neffík je sice dvakrát tak starej jako já, ale jazykem a myšlením ho beru jako parťáka. "Varoval mě Mantella a teď straší tenhle mrťafa." Potom je tu samozřejmě ta skutečnost, že je synem toho, koho je a jablko padlo opravdu hodně blízko. Jeho texty jsou tak neskutečně dobře napsaný! Jaká to blahá změna oproti některým současným, ehm, výpotkům, kdy trpíte nad stylistikou a klopotným vyjadřováním. Když se navíc inteligence snoubí s nebetyčnou vtipností, umíráte smíchy na každý druhý stránce. "Copak jste neviděl tu falešnou prezentaci? Vylhané video o vaší smrti? Fraška s pohřbem vám nic neříká?" "Mám pro vás pochopení, pane Nedomý. ... Pro klid ve společnosti je důležitá jistota. Dohady mohou mít zdrcující důsledky. Někdy je třeba realitu komunikačně strukturovat..." Komunikačně strukturovat!!! :-DDD No, a pak má Neffík ještě nebetyčný talent zroztomilizovat každýho druhýho andráše... - Nezbylo než popadnout ho za obě zápěstí a vést mu dlaně proti sobě. Pěkně to třísklo. "Podařilo se," komentoval Morfík. "No vidíš, kamaráde. Říkal jsem ti, že se to nakonec povede." "Neříkal, Kubo, pane. Proč bylo nutné, abych k sobě přitiskl dlaně?" Znáte, jaké to je, když ve vás něco škytne a víte na sto procent, že je správná chvíle nasrat se. Koneckonců, měl bych na to nárok vzhledem k tomu, jak jsem měl pocuchané nervy. Přesto se mi někde v koutě mysli podařilo najít duševní hever, a tak jsem ho nasadil na ústní koutky, vypáčil na nich úsměv a řekl jsem mu: "Udělalo mi to radost, Morfi." "Děkuji, Kubo, pane," řekl a úplně normálně zatleskal. - Po dalším dílu Arkádie opětovně tleskám taky, i když tentokrát za mírně vlekoucí se prostředek, trochu spektakulární závěr a málo Hu! půl svítící Plesnivky dolů.

U Arkádie mě už delší dobu nejvíce drží hlavně vědomí, že si vždycky odnesu přesně to, pro co jsem si přišel. Chci jednoduše břitký ironický humor a satiru – je to tu; chci dynamické tempo a čtivost – dostanu je od první stránky; chci oblíbenou dvojici Dědek Čuchák a Kuba Nedomý – najdu je tu. Pravda, tento díl má slabší a schématičtější zápletku a trochu zbrklé až naivní finále, ale pro mě si i tak stále zachovává vysoký standard oddechového čtení.