Tufova dobrodružství

Začíná to velmi nadějně. Parta lidí objeví v dalekém vesmíru opuštěnou a nesmírně vzácnou loď a rozhodnou se, že se jí zmocní. Je to skupinka poměrně nesourodá, každý má jiné motivace, jiné cíle, volí jiné prostředky a sledovat jejich počínání je napínavé a zábavné zároveň. Pět hvězd jako vyšitých. Pak se ale tempo značně zvolní a všechny ostatní povídky jsou si koncepčně velmi podobné. Tufův asociální styl chování a především jeho vyjadřovací prostředky jsou originální a zpočátku svěže neotřelé, nicméně i ty se čtenáři časem začnou zajídat. Objeví se planeta, ta má problém, Tuf vede dlouhé dialogy s jejími zástupci a problém vyřeší, nebo zdánlivě vyřeší, protože Tufovy akce mívají většinou nečekané důsledky, které se diamterálně rozcházejí s tím, co po něm zoufalí obyvatelé té či oné planety požadují. Zčásti je to legrace, zčásti nuda, zčásti ekologická či demografická agitace. Určitě je to ale kniha, která se vymyká běžným sci-fii schématům, takže kdo hledá trochu něco jiného, zde to určitě najde.