Trosky Země

Tak jsem se s neznalostí autorů na české scéně rozhodla pro ochutnávku toho, co od nich asi tak mohu očekávat. První povídka Deep Orange: univerzum s dobrým potenciálem, ale u mě to narazilo na to, že jsem nevěřila tomu, že by věci mohly takto fungovat. Otevřené jámy s hnijícími mrtvolami (kolem kterých se kromě různé havěti navíc pohybují odsouzenci) by přece automaticky znamenalo obrovské riziko nekontrolovatelného šíření nákazy, což je rozsudek smrti pro celé společenství. Dvě dámy s naprosto nezlomeným duchem, na kterých se vůbec ale vůbec nepodepsalo to, čemu byly vystaveny? Ne, prostě jsem nevěřila - za mě hnus a násilí jen na efekt. Druhá povídka Napravení malého nezbedy: zajímavé nápady jako kolektivní vina a modifikace lidského uvažování...na zdánlivě nevinnou malou povídečku překvapivě aktuální. Třetí povídka Obráceno v prach: oddechová detektivka z neobvyklého prostředí. Čtvrtá povídka Tribunál mě zaujala nejvíce. Prezentuje zajímavé univerzum, hrdiny i témata. K poslední povídce Lidské k lidskému mám asi nejrozporuplnější vztah. Celý koncept ságy Mycelium mě docela láká, postavy v povídce jsou také fajn napsané, ale nedávám to, jak autorka pracuje se sexualitou. Takže celkově je antologie docela fajn kniha, která může pomoct vytvořit si obrázek o tom, co od českých autorů sci-fi asi tak čekat.