To je on! O té, co si říkala Toyen

Musím říct, že z téhle knihy jsem nadšená a s radostí jsem s ní strávila letošní Velikonoce. Vyhovoval mi styl, kterým byla publikace napsaná. Trochu jsem se toho žánru beletrizovaného životopisu obávala, ale nakonec jsem s Toyen strávila řádku pěkných chvil. Text se mi četl dobře, dokázal mne vtáhnout do sebe. Za mne je tu skvěle zachycen dobový kontext. Kromě malířky Toyen tu potkáváme řadu lidí, s nimiž ona přicházela do styku, jak se s kým navzájem ovlivňovala, s kým se ideově nedokázala srovnat, jak ji ovlivňovalo dění ve společnosti, historie proplouvající kolem. A přitom Toyen jako člověk sama o sobě zůstává opředena řadou nezodpovězených otázek. Což knize dodává na určité tajemnosti, která mne okouzlovala. Mé znalosti výtvarného umění a jeho historie jsou mizivé, takže nedokážu říct, co všechno je případně dílem fabulace a co je pravdivé, ale ten obrázek, který mi kniha přinesla, si mne získal. Zároveň si knihy vážím v tom smyslu, že mne přiměla se o tvorbu Marie Čermínové zajímat blíž - hledat si její obrazy, rozjímat nad nimi - momentálně bohužel pouze jen prostřednictvím internetu - ale snad i někdy v dohledné době i v reálu na nějaké výstavě. V tomhle ohledu mne kniha nenásilnou formou "dokopala" k tomu si rozšířit obzory v oboru malířství, o kterém vím skutečně pramálo. Při čtení jsem nedělala nic jiného, než si hledala tvorbu jak Toyen, tak Štyrského, Heislera a dalších. A hrozně moc jsem si to užila. Nevím, do jaké míry může kniha oslovit čtenáře, kteří mají výtvarné umění či přímo Toyen "nastudované" nějak blíže, ale pokud je tohle pro vás téma nepoznané a tato malířka vás zajímá, za sebe určitě mohu doporučit.

Toyen (neboli To je on) - její velkou výstavu jsem si nedávno nenechal ujít, její dílo na mě působí rozporuplně. Stejně tak i její život, a dokonce i kniha Mileny Štráfeldové. Malířské dílo nebudu popisovat, život Toyen také ne, tak něco o knize. Záběr je široký, přeširoký: rodokmeny, zaměstnání, bydliště, cesty, přátelé, spolky. A nejde jen o Marii Čermínovou, významných postav je tu víc. Příjemné jsou krátké kapitoly, díky kterým děj, co někdy začíná být až nepochopitelný, jako by byl utnut katovým mečem. A skáče se dál, a to v čase i prostoru. Je tu i propojení s tehdejší českou kulturou (Devětsil) i politikou – tohle přesné zasazení do doby ukazuje jasný vliv na uměleckou avantgardu, ale vlastně na celou společnost a pro člověka, co má rád literaturu faktu jde o příjemné doladění informací. Osobnosti uměleckého světa jako by se zvedaly z papíru a nabíraly další rozměry. A středem proplouvají Manka s Jindřichem jako nerozlučná nemilenecká dvojice. 80 % (zatím 245 hodnocení s průměrem 84 %).