Teggen

Začnu tím, že ač pátý díl, ztratila jsem přehled, o kom se vlastně bude jednat. Figur jak na orloji, a když některá ještě fikaně změní jméno, je na zmatek zaděláno. Zběsilá jízda pokračuje, Owiana vyvádí kraviny, Sibiel neví, co dřív, debhátarové kují a uskutečňují pomstu, a do toho tajuplný Teggen vnáší další komplikace. Jednotlivé části rozhodně nefungují jako samostatné knihy, na druhou stranu netrpí bolestmi výplňových dílů. Prostě se jedná o jeden rozkouskovaný rozsáhlý román. Důležitý poznatek – Metaprostor je pro mě těžce návykový, už v běžné mluvě používám převzaté výrazy jako „krodošiny“ nebo „vzteklej jak xira na větvi“. Je to malebné, chytlavé, zábavné, komplikované a chytré. Essiovy úvahy o tom, co je vlastně magie, jsem si musela číst dvakrát, jak se mi líbily, občas jsem vyprskla smíchy nad trefným postřehem. Vesmír, kde muži jsou praví muži, ženy jsou krásné a starají se o děti. Akorát je to s ním hodně nahnutý a čtenáři není dopřána ani chvíle oddechu. Ovšem závěr epizody byl naprostá bomba, skvěle vymyšleno a napsáno. Celou dobu jsem si říkala, kterou postavu autorka odstřelí, samozřejmě jsem čekala, že dodrží schéma z Lissaria (o kom se mluvívá, ten nepostoupí do dalšího dílu). Místo toho mě čekalo překvapení. Upřímně jsem zvědavá, co se semele příště.