Ditrux

Podle mého názoru nejlepší část celé série. Svou roli samozřejmě hraje romantická linka mezi Ditruxem a Brexou, která se mi líbila tak moc, že jsem si jejich kapitoly četla dvakrát. Ditruxovo zohavení, které vyvolalo jeho permanentně nabroušenou náladu a ostražitý přístup k ostatním, je pikantní a přitažlivé. Osobně je mi po Lissariovi zatím nejsympatičtější postavou díla. Arrakielovo soupeření s generálem Doressonem o ženu a syna je další maximálně šťavnatou složkou díla. Jak se vyjádřil erektiadský Rex, Arri je prostě dáreček, frajírek, který má víc štěstí než rozumu. A vida, najednou se jeho svéhlavost a mazanost ukáže jako klad a pokaždé, když si vzpomenu na výsledek utkání, musím se culit jak měsíček na hnoji. Owianu bych pověsila za uši do průvanu, moc nechápu oblibu těchto sebestředných, bezohledných, manipulativních hrdinek, které permanentně vyžadují pozornost okolí a jsou pro ni ochotny ničit vše kolem (včetně svého nenarozeného dítěte). Mé pomstychtivé duši by nevadilo, kdyby holka projevila trochu pokory a sebereflexe, ale to bych chtěla moc. Nakonec se celá komplikovaná záležitost vyřešila tak nějak do ztracena, ale budiž, hlavně že nádhera slezla ze scény. Ještě že Teggius na tom vydělal dvě děti. Když už se po palici nemlátí draci s arcidémony a s bohy navzájem, tak musí pro změnu docházet k boření Metaprostoru nějakými útočníky zvenčí, takže o zábavu je nadále vystaráno a Aliance má plné ruce práce. Akorát poslední kapitolu, jakoby lákadlo k přečtení posledního dílu, moc nechápu, protože nějaký zásadní vliv na vývoj závěrečných událostí neměla. Její zařazení mi připadne zbytečně laciné, ale budiž. Jednoznačně vrchol série.

Chcete-li se naplno ponořit do nekonečné a dech beroucí fantasy série, jež si vás naprosto podmaní, určitě si nenechte ujít sedmidílnou sérii "Návrat na Mizeon" od autorky Miroslavy Dvořákové. I já nejsem výjimkou! Čím víc se však blížíme s touto fascinující sérií do finále, tím více mi přirůstá k srdci, a to převážně svými originálními světy a rozmanitými postavami, u kterých lze jen těžko předvídat, jak se v daných situací nakonec zachovají, neboť okolnosti a hříčky osudu jejich charaktery dokonale přetváří, a některé z nich dělá lepšími, jiné naopak horšími. V prvních několika dílech jsme měli možnost se dopodrobna seznámit s velkým množstvím postav, světů samotné Aliance, nejrůznějších světů v zájmovém okruhu Aliance, včetně nejrůznějších ras žijících v Metaprostoru, ale i prapodivných zvířat, předmětů, a v neposlední řadě i starších bohů, fyzikálních fenoménů a nových pojmů, které jsme si díky těmto dílům dokonale osvojili, a nyní se už můžeme naplno soustředit na postupné závěrečné vyústění děje, skvěle rozloženého do dvou posledních dílů. V předposledním díle, ostatně jak už samotný název napovídá, se blíže podíváme na zoubek samotného Ditruxe Arci-Jeena, prvorozeného syna padlého arciknížete Krepena, a rovněž neúspěšného kandidáta na pozici "Kapitána císařovy gardy". Zde si mě nejvíce získala vytvořená dějová linie kolem počínajícího milostného vzplanutí mezi nepřístupným Ditruxem a Brexou, coby starší bohyní Mizeonu a vládkyní mrazu. Jsme tichými svědky vzájemného, leckdy i trochu nemotorného oťukování se, ale i toho, jak se pomalými krůčky postupně sbližují, opětují si vzájemnou náklonnost, starostlivost, jež nakonec skutečně přeroste v opravdové city. Moc se mi líbilo, jak Brexa dokázala jednoduchým způsobem smést veškeré Ditruxovy obavy týkající se jeho zohavení, čímž ho vysvobodila z jeho zbytečných obav a ostychu. A i když byla Brexa zpočátku velmi slabá a křehká jako květina, tam uvnitř se skrývala obrovská smrtící síla plná "mrazivosti a chladu", jež čekala na ten pravý čas, aby vyvěrala na povrch a možná se jednou i ujala vlády a rozhodování.. Na jedné straně se tu řeší velmi křehký vztah mezi mužem a ženou, a na straně druhé se jiní snaží najít cestu ke své vlastní rodině, k milované ženě a k srdci syna, jež svým vlastním otcem opovrhuje. Podaří se Arrakielovi přelstít v nezvratném souboji svého soupeře generála Doressona, a tím si zpět vybojovat a získat svou ženu a syna? A aby toho nebylo málo, začínají na Metaprostor zvenčí útočit cizí vetřelci, takže začíná mít Aliance pěkně napilno, aby co nejrychleji vyřešila otázku, jak to nakonec s Mizeonem a okolním světem dopadne, a pokud možno s co nejmenším množstvím ztrát a škod. Ditrux, jeden z šesti dílů série Návrat na Mizeon, stejně jako předchozí díly, je velmi napínavé čtení, jež vás doslova chytí a nepustí. Je to návykové čtení, u kterého se rozhodně nudit nebudete, naopak budete s nedočkavostí vyhlížet poslední závěrečný díl, a to jen proto, abyste se opětovně ponořili se svými hrdiny do dalších výjimečných dobrodružstvích na cestě za záchranu Mizeonu tak, jak jsme ho znali před Krvavým deštěm.... i když tato pohádka je možná už nenávratně pryč...