Symbiont

Výborná sci-fi s výraznými prvky politiky, biologie a evoluce. Napsaná tak chytlavým způsobem, že vtáhne do děje a nepustí. Byť místy hodně vědecká, drsná, a nekompromisní, přesto pohodlně čitelná . Tchaikovsky je můj nový objev na poli sci-fi a rozhodně si od něj přečtu něco dalšího.

Viva la (r)evolución! Znavené a nuzné svěřte mi, schoulený dav, jenž volně dýchat dychtí, a já zaručeně ústrojí jejich ovládnu a k obrazu svému je přetvořím. Evoluce jako barterová ekonomika. Tyhle dvě věty skvěle shrnují podstatu Symbionta. Jo, Tchaikovsky je chytrej. Chápu. A někdy prostě popustí uzdu a nechá to tryskat. Ale zároveň to dokáže učesat tak, že pokud máte omezený počet aktivních mozkových buněk jako já, můžete být v klidu, zvládnete se orientovat v tom, co vám autor předkládá. Možná si vygooglíte nějaké cizí slovíčko a obohatíte tu část slovní zásoby, kterou pravděpodobně nikdy v běžné konverzaci nevyužijete, ale kdo ví. Symbiont nemá příběh, který by byl silně orientovaný na postavy, na jejich vnitřní prožitky a interakci. Jasně, je to tu, ale působí to trochu stroze, odcizeně, ale ke stylu, jakým je kniha psána a vzhledem k povolání a povaze hlavní postavy to sedí, takže to není výtka. Zároveň to, jakým způsobem hlavní postava hovoří o prostředí, kde se ocitá a jeho fascinace přítomnou mimozemskou flórou/faunou, prostě vším, vás to pohltí a donutí to vykřesat a zapojit vlastní emoce, zájem a zvědavost. Je třeba určitá pružnost, aby člověk vystoupil ze zajetých představ, jak co běžně funguje v našem světě, přirozenost je nahlížet na cizí věci člověcí optikou… antropomorfismus, pareidolie, snaha najít v cizím něco známého pro člověka. A Pec, jak je tahle planeta nazývána, tak ta rozhodně s člověkem otřese, protože tohle místo a jeho obyvatelé? Tak ta je něco extra. Nechci příliš spoilerovat, takže – Symbiont má dvě ústřední témata – planetu a život na ní a politiku. Jo, klasickou starou dobrou zemskou politiku, díky které hlavní hrdina skončil v tomhle pekle, protože si s politickým názorem, který je zrovna u kormidla, moc nerozuměl, a to mu vyneslo jednosměrnou letenku. Ortodoxní režim si nemůže nechat ujít tak velkolepý objev, jakým Pec je, a dychtí se dozvědět více, ale zároveň by byli rádi, kdyby jim to spadalo do omezeného rozsahu jejich ortodoxnosti, což se vlastně vylučuje a vytváří to docela paradox. Symbionta jsem si užila, Tchaikovsky mě baví, zatím všechny jeho polohy psaní. Byla to jedna z knih, které si sama pro sebe označuju jako „buňkové“ čtení, náročnější, ale skvělé.