Studené světlo hvězd

Solídna zbierka poviedok. Samozrejme, ako v každej zbierke sú horšie a lepšie poviedky, no v tejto anatológii si každá jedna poviedka drží kvalitu. Pavel Fritz ma prekvapil, od neho mojá prvá kniha, preto som sa toho z prvoti trošku bál. Veľa poviedok sa nachádza v zborníku Archa zrůd, ktorú autor napísal pre edíciu Pevnosť. Dúfajme, že napíše aj roziahlejšie diela, určite si ich potom vyhľadám. Pláž (3*) Menšia kombinácua Vetrelca a Robinsa Crusoa. Príbeh posledného stroskotanca vesmírnej lodi na neznámej planéte. Páči sa mi ako autor zapojil aj minulosť pilota. Dobrý začiatok tejto zbierky snáď sa to bude zlepšovať. Bestie (5*) Tak toto bola riadbana bomba. A ten záver. Škoda, že to nebolo o čo si dlhšie. Trošku mi to pripomínalo báj Tézusa a Minotaura vo vesmírnom prevedení. To, co milovalo Arthura Brookse (5*) Zaslúžený plný počet hviezd. Arthur je strážca majáku, ktorý narazil na novú životnú formu. Síce som podobné sci-fi už čítal, no Pavel Fritz dokázal vykúzliť z tejto témy ešte niečo viac. Lovci vraků (5*) Partia, ktorá hladala stroskotané vesmírne lode a zbierala ich cennosti. Skupina lovcov našli skutočný objav, keďže natrafili na jeden z najstarších vrakov, no nečakali, že natrafia na novú formu života, ktorá ich po jednom začne zabíjať. Archa zrůd (3*) Expedícia, ktorá sa snažila prísť na dôvod úmrtia vyspelej civilizácie. Poviedka ničím extra nezapôsobila, dá sa povedať, že skončila happy endom. Čau zítra (5*) Trošku zmena. Príbeh sa odohráva na Zemi, ktorú napadli emzáci. Pripomínalo mi to Hviezdnu pechotu. Mariňáci vytrvalo bojujú proti nepriateľovi už niekoľko rokov. Nápad zálohovania mozgu a vytváranie klonov celkom zaujal. Škoda, že je to len ako poviedka, celkom by ma zaujímalo ako to celé dopadlo. Zahrada slepců (3*) Nebolo to zlé, no niečo tomu chýbalo. Obrovské vesmírne plavidlo, ktoré zbiera inteligentný život a zároveň ho skúša, či je vhodný pokročiť ďalej. Napínavý príbech, ktorý skrýva obrovské tajomstvo. Pripomínalo mi to knihu Dies irae. Mrtví od Krakenova moře (4*) Vesmírny svet skombinovaný s paralelnými prvkami. Ide o exorcistu, ktorý má doviesť mŕtve duše na večný odpočinok, no zamotáva sa to, keď do príbehu vstupuje duša mimozemského tvora. Roky naší lásky (3*) Najslabší výtvor tochto autora. Nápad opäť nebol zlý, len to podanie. Je to príbeh ľudstva, ktoré prišlo o zmysel života. Ľudstvo sa postupne dostávalo do kyberpriestoru, kde mohli byť kýmkoľvek a čímkoľvek no časom prichádzali o svoju osobnosť. Kam plují harmy (4*) Posledná poviedka a najroziahlejšia. Ľudstvo tvorí alianciu s mimozenskými rasami a naše potomstvo v tejto skupine má úlohu obrancov. Všetko sa začne zamotávať, keď ľudia objavia vzácny artefakt, ktorý musia, no neodovzdajú, rase zvanej Vládci. Stretávame sa tu s cestovaním časom, paralelnými svetmi a obrovskov vesmírnov bitkov.

Velmi dobré, napínavé povídky se zajímavou pointou. Pláž mi připomněla styl Ray Bradburyho, motiv žárlivosti v příběhu Arthura Brookse zase Vesmírnou odyseu od Clarka. Autorovi bych pro další tvorbu doporučil ubrat trochu deprese a smrti, a přidat humor a česká jména astronautům!

Kolem téhle sbírky jsem loni kroužila a přemýšlela, zda ji manželovi nadělit pod oběť vánoc (ano, je mi líto vánočních stromků), obálka mě však nakonec přiměla sáhnout po jiném titulu. Bohužel. Příliš odpudivý motiv pro takovou sváteční příležitost, přestože téma k většině povídek docela sedí: jsou téměř bez výjimky temné a drsné, smrt v nich hraje hlavní roli. Nakonec se mi knížka dostala do rukou jinými cestami a přestože jsem se s tvorbou Pavla Fritze nesetkala poprvé, tentokrát mě od prosté spokojenosti vykopnul bezmála k nadšení. S odstupem času už se nemohu rozplývat nad jednotlivými povídkami a vyzvedávat detaily; všechny byly nadprůměrné, některé mírně, jiné silně (těch bylo víc). Připomněly mi, proč odmalička čtu ráda sci-fi, ten pocit při prozkoumávání neznáma, objevování cizího prostředí či forem života, zvědavost, napětí, příjemné mrazení. Pravda, většinu motivů jsem četla / viděla / hrála už dříve, překvapení bylo málo, ale stejně se jedná o velmi osvědčený, intenzivní mix s nemnoha vadami na prožitku. Být o něco mladší (méně zkušená) čtenářka žánru, "Studené světlo hvězd" by pro mne zazářilo plnou silou. Takto se značným váháním dávám palec pod hranu 85% a jedním dechem upozorňuji příznivce sci-fi z dobrodružnějšího (krvavějšího) ranku, aby neminuli tuhle českou perlu, jaká by se kvalitou neztratila ani na přesyceném zahraničním trhu.