Kvalitativně se Padlá hvězda drží na úrovni ostatních děl z Vrcholné republiky, ale tahle patří do té lepší poloviny. Postavy jsou nám více psychologizované a čtenář si tak k nim vytváří hlubší vztah, ale na druhou stranu se na scéně objevují opět loď Plavidlo a živý kámen Geode, což tvůrcům prostě neodpustím. Najdeme tu i pár logických kiksů typu: "dobrá zpráva - nebyl to nepřítel, špatná zpráva - byli dva," které by fungovaly lépe v jiné variaci, ale tady se to autorce příliš nepovedlo. Škoda, že tyhle nesmysly táhnou kvalitu Vrcholné republiky dolů.

Bohužel je to opět zklamání, stejně jako předchozí tvorba. C. G. by neměla za současného stavu kvality její tvorby přispívat do světa SW, jen mu svou nedokonalostí a chabým důvtipem škodí. Příběh jako takový je pro skalní fanoušky slabý, zápletka nulová a příběh jako takový je opět snůžkou nesmyslných a hloupých událostí, které nedávají logiku a vůbec by se nemohli stát. Opět zde přetrvává pravidlo, že ti, jež jsou ve svých znalostech cvičení léta k dokonalosti a ti jejichž smysli má zlepšovat nejmocnější síla vesmíru, jsou opět hloupí, neschopní a ve všech směrech všechno jen né Jedy. Opět neumí nic a jen se popisuje jejich hloupý sebeklam, který je známkou jen těch největších hlupáků, který ovšem nekoresponduje se samotnou myšlenkou jedy. Opět zde vchází protiřečení, kterým autorka v jedné větě uvede, jakou dokonalostí je maják Hvězdosvit a jak je striktně hlídán mistrem jedy a jeho personálem a o pár kapitolek dál se ukáže, že je to vlastně výmysl, kdy tři největší břídilové bez značných a důležitých schopností dokážou sami, bez povšimnutí toho, že někdo mnoho dní pracuje a likviduje ochranu reaktoru, čímž zničí celou vesmírnou stanici. A opět veci zachraňují obyčejní lidé, kteří jsou pro příběh důležitější než samotní jedy, kteří mezi tím samozřejmě úplně nesmyslně a strašně trapně až nedomyšleně umírají a ztrácí svou sílu, jako by to byli pouhé laciné hračky na nekvalitní baterky, které nedokáží zvládout žádnou krizi a dokonce ani neřeší násilníky a jen chodí sem a tam a neustále se litují. Koncept celé vrcholné republiky musel být stvořen horkou jehlou a úplně zmatenými lidmi, neboť si nedokážu představit, že skupinka rádoby spisovatelů, by mohla někdy bez ovlivnění značné dávky arogance a hlouposti něco tak břitkého až nudného, kdy jste nuceni přeskakovat, kdy někdy napsat a nestydět se za svou tvorbu. Být J. L. asi bych je zažaloval za pokazení jeho životní tvorby. P. S.: Pro čtenáře, kteří nemají rádi sílu protkanou magií a silné rytíře jedy, protože jsou prý nadlidští, doporučuji změnit směr zájmu třeba na Star Trek. V ději, kde jsou mniši užívající sílu, nemůžu chtít obyčejného niemanda, který je podobný kvalitám čtenáře. Pokud čtenář chce, romantiku, homosexuální plky a snůšku slabosti a nicoty, nechť si přečte třeba odstíny šedi.