Čechy ve dvaadvacátém století po nukleární válce zaviněné ekofanatiky, aneb Strašákova jízda pokračuje. Doufám že autor není stejně dobrý prognostik jako spisovatel, nerad bych se něčeho takového dočkal, a pokud bych se toho přece jenom dočkal, tak podle autorova popisu bydlím dobře, někde hodně blízko Strašákova Trezoru. Jinak jsem se jako u všech knih pana Hozy neskutečně bavil, jeho hlášky jsou super a jeho obliba EU, uctívačů svaté Gréty, vnucování LGBTQ+ a - kravin, a jiných progresivistických hovadin se stoprocentně shodují s mojí oblibou, takže vzhůru na dvojku.

„Naděje se vyhrabala ze svého neoznačeného hrobu. Vyplivla zbytky hřbitovní hlíny, odhodlaně se ušklíbla a vyhrnula si rukávy.“ Spálená země: Kniha první je údajně pokračovaní příběhu Do pekla a zpět, ale já bych to zas tak nebral. Spálená země se totiž odehrává, pokud to dobře chápu, asi po patnácti až dvaceti letech od událostí v New Yorku (Českém New Yorku) A hlavní hrdina Strašák už dávno není tím, čím byl. Ostatně, kdyby ho pan spisovatel přejmenoval vůbec nic by se nestalo. Je to cítit i z příběhu samotného. Příběh Do pekla a zpět (budeme jí brát jako první) je akční nářez plný vulgarismů a krve. Spálená země je mírnější. A o to možná i dobrodružnější. Vlastně jak brzy zjistíte, přečtete půlku knihy a v podstatě se nic zvláštního neděje, ale celkově jste spokojení :-) Citát: Svahy kolem mě byly porostlé suchými torzy stromů. Armáda mrtvých Entů křičící němou obžalobu lidstva. Dostali svou pomstu. Ani z lidstva samotného mnoho nezbývalo. Je to také dáno tím, že Spálená země: Kniha druhá je pokračováním jedničky. Proto asi bylo nutné to trochu prodlužovat. Avšak tato Kniha první je opravdu jízda. Je tu spousta popkulturních odkazů na filmy a postavy známé i neznámé. Sem tam proletí nějaká zdařilá hláška, hlavní Strašák je příjemná postava a není problém si ho zamilovat. Má to děj a napětí a srandu. Tady prostě pan spisovatel zaválel a není co řešit. Trochu jsem přemýšlel, co mám použít jako Malou ochutnávku, zda tu o Schwarzeneggerovi, nebo tu o Elen Ripleyové, nebo snad tu o . . . nakonec jsem dal tu o Strašákovi. Malá ochutnávka: Postavil jsem se před Sylvii, rozpažil a otočil se kolem dokola. Trochu jí cukaly koutky úst, ale to se mi mohlo jen zdát. „Tak. Řekni mi, ale upřímně, jak vypadám?“ „Jako debil.“ Citát: Ať vás provází síla!