Výstižně završený osudový rok. Čtivé technicky propracované pokračování. Představy mutací a možnosti ekoataku jsou bezbřehé a jen tak nezmizí, neboť příroda je mocná čarodějka a stále podceňujeme její moc. Spálenou zemi snad nechce nikdo lidsky normální. Tak bacha na ty mišuge.

„Těžko říct, jestli jsou horší ženské nebo kočky. Bez váhání vám zaberou nejen křeslo, ale rovnou celej barák.“ Ještě nikdy se mi nestalo, že jsem dočetl knihu, celou noc se mi o ní zdálo a já ráno v šest vstal, pustil počítač a celej nažhavenej začal psát komentář. Tohle se mnou tato kniha udělala. Ani Kniha první neměla takovou sílu, jako Dvojka. A to se přitom jedná o přímé pokračování událostí, kde vás síla provází. Jako by nám tu pan spisovatel radioaktivitou povyrostl. Události se daly do pohybu šílenou akcelerací, hláška střídá hlášku, písek se taví ve sklo, vážky jako kráva, krávy jako pes Cerberos, který přišel o jednu hlavu (měl tři). Všude něco lítá – blondýna Sylvie, helikoptéra Kristýna, kočka i hlavní hrdina Strašák. Je to hektické. Malá ochutnávka: „Ovladače zbroje mají neurální rozhraní. Touhle dobou už by měl být oblek zkalibrovaný:“ Stačilo pomyslet, a hlavu mi obemkla deklarovaná přilba. „Jak to vypadá?“ „Krutopřísně,“ odtušil Jarouš. „Fajn, kde je zrcadlo?“ „To mi nevěříš?“ „Jen se chci ujistit, že jsi mi na ni nenasprejoval legračního smajlíka.“ „Haha, děláš, jako bych byl malej,“ odfrkl. Na můj vkus až příliš nedbale. „Trvám na tom,“ ujistil jsem ho. „No tak jo, někde tu mám univerzální ředidlo.“ Navíc vás neustále něco šimrá v mozku. Takový to šimry-šimry. Znáte to, když někde uvidíte žraloka, v hlavě se vám rozsvítí nápis: Steven Spielberg. Když uvidíte hada, vzpomenete si na barbara Conana, v horším případě na archeologa Indiana Jonese. Někdo vám řekne, že je Nesmrtelný a vás napadne Duncan MacLeod z klanu Mac Leodů ze Skotska. Tady z Českýho lesa vyšla srnka. A to byl průser! Všichni hned začnou řvát: Ty vole!!! To je Kulhánek!!! „Hovno! To je Jakub Hoza!“ Tak že nechal srnku pěkně odpíďalit zase zpět do lesa, s příslibem budoucího stejku, a vydal se zabít draka. Ona to je spíš ještěrka, ale hodně přerostlá, zmutovaná, nebezpečná a když se na vás podívá jedním okem, jde z ní strach. Ale hlavnímu hrdinovi překáží v cestě, tak se pokusil jít skrz ní. Bylo to maso. Citát: A to byl jen začátek. Dříve jsem Hawkeyovi záviděl arzenál. Teď už jsem nemusel. Chyběl snad jen hrot s Pymovými částicemi. A teď k hlavnímu aspektu tohoto příběhu. Jéé, kočička! „Mňau!“ Jo, sorry. Je to kocour, a jmenuje se Bulda. Jeho táta je sice telepat, ale Bulda se zase může honosit hláškou, že blesk je můj pomalejší tata. Tak že není telepat, ale natotata vám vyškrábe oči, v horším případě ukousne prst. A navíc si z hlavním hrdinou (a nejen s ním) dělá co chce. „Mňau.“ No a já teď už vím, že kdykoliv zahlídnu kočku, obejdu jí obloukem a vzpomenu si na jméno Jakub Hoza. Takže až se zase v České knize objeví kočka, budu řvát: Ty vole!!! To je Hoza!!! Navíc, jako bonus jsou tu mimozemšťani, ale věřte, že o nich se moc nemluví. Mohli byste totiž shořet velkým Plamenem. A já jako bonus dávám deset půlek Hetešovo žlutých motýlků. MŇAU! ( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ) Citát: Darovanému místnímu zdroji na plíseň nekoukej.