Poselství románu tkví v nalezení slunce, které dokáže prozářit naše každodenní bytí, jenž často není zalité malebnou krásou, dobrou náladou a šťastnými momenty, ale trýznivou vnitřní bolestí, kterou se v tom horším případě užíráme sami, samotincí, bez cizí pomoci.

Kniha je to útlá, zajímavá a s těžkým tématem. Některým situacím bych dala více prostoru a potřebovala bych více informací - občas děj proběhl nějak rychle nebo byl jen lehce zmíněn a najednou jsme byli jinde. Přesto je ale kniha čtivá. Je v ní krásně vidět, jak rodina ne/dokáže podpořit své blízké během nemoci (jak bylo vidět, najdou se i ti, kteří ostatním spíš ubližují než pomáhají) a jak to nás může působit. A také jak je snadné se nechat nemocí ovlivnit a někdy naopak stačí málo a doslova nás to nakopne žít dál. Pokud tedy hledáte trochu jiný příběh, zkuste tuhle knihu. Možná vás donutí zapřemýšlet o svém životě a o tom, že si vlastně nemáte na co stěžovat, protože jiní lidé (a možná i ve vašem okolí) prožívají něco mnohem horšího.