BTK: Spoutat, mučit, zabít

„Všichni se nějak rozhodujeme. Rader se rozhodl – a kvůli tomu zemřelo deset lidí,“ prohlásil jeden z policistů, který roky pracoval na případu vraha přezdívaného BTK (spoutat, mučit, zabít). Ten více než třicet let děsil kansaskou Wichitu. Kdo byl Dennis Rader, muž, který své brutální činy skrýval za maskou hodného táty a váženého člena místní církevní komunity? Detektivové pátrali v jeho minulosti, ale nenašli nic, čím by se dalo vysvětlit, jak se z Radera stal wichitský Jekyll a Hyde. Když se redaktoři vyptávali na Radera jeho kamarádů z dětství, nedozvěděli se nic znepokojivějšího než to, že neměl absolutně žádný smysl pro humor. Knihu sepsala čtveřice novinářů, kterých se kauza osobně dotýkala. Rader totiž posílal policii a do novin dopisy, často výsměšné. Jeden z dopisů se v roce 2004 dostal do rukou i jednomu z autorů knihy – Hurstovi Lavianovi. Ten dopis podrobně zkoumal a nakonec prohlásil, že by skutečně mohl pocházet od BTK. Policie zpočátku nevěřila. Zabiják se totiž ozval po dlouhých letech mlčení. Následující rok ho dopadli. Právě díky přátelským vztahům autorů s detektivy a dalšími zainteresovanými v případu mohl vzniknout text, který detailně mapuje celou kauzu, včetně unikátního pohledu na průběh pátrání i jeho výsledků. Kniha neklouže po povrchu, je plná zákulisních historek, psaná novinářskou lehkostí a důkladnou informovaností. Není divu, autoři případem skutečně žili. Laviana psal o těchto zločinech přes dvacet let, Timu Potterovi policisté přezdívali Columbo a otec L. Kellyové byl detektivem na oddělení vražd.

Co jsem měla čest číst z tohoto žánru, tak jsou dva typy stylu psaní - hodně popisný a zaměřený na detektivy a jejich rodiny a životy, a pak ten, co se soustředí na myšlenky vraha a jeho rodinu. Toto je to první zmíněné a to mi bohužel sedí méně. Dozvídáme se opravdu neskutečné detaily o celém procesu a zejména novinářích a detektivech. Kupříkladu i emoční stav jejich dětí, co jedli, jaké měli vztahy s manželkami apod. Čeho už dostáváme opravdu pomálu, tak je info o samotném vrahovi. Ok, beru, nechceme mu dávat pocit důležitosti, ale tak bych chtěla více vědět o obětech a jejich životech. Bohužel, ani to úplně nedostáváme. Dlouho předlouho se čeká na Raderovo dopadení (téměř 300 stran), takže když ho chytli, tak jsem čekala hodně velkou změnu a konečně více vhled do mysli tohoto magora. Rozhodně to bylo lepší a knihu to v mých očích pozvedlo, ale bylo to moc rychlé a za mě se to dalo uchopit lépe. Přeci jen tato osoba žije, tak když už se o něm píše, tak bych snesla kupříkladu nějaký rozhovor. Závěrem - rozhodně zajímavá kniha o ne tak "populárním" vrahovi a pokud máte rádi styl psaní podobný kupříkladu Zátahu na ďábla, tak budete spokojeni. Já jsem ráda za nabyté informace, ale Nemocniční vrah vede.