Ted Bundy, vrah po mém boku

AUDIOKNIHA: Příběh Teda Bundyho trochu jinak. Líbí se mi, že detailně vzpomíná na jeho oběti. Je paradox, že u každého sériového vraha si pamatujeme jméno toho zlosyna, jako by byl nějaká celebrita, místo jmen těch, kteří by si to doopravdy zasloužili. Líbí se mi ale také to, že tohoto nechvalně známého vraha vykresluje i s jeho pozitivními vlastnostmi. Jednoduše proto, že nikdo není černý, nebo bílý. Ted Bundy byl vrah. Byla to zrůda. Ale měl své světlé momenty. Ať už byly dílem jeho pozitivních vlastností, nebo se jednalo o čistý kalkul, jelikož chtěl, aby ho tak lidé vnímali... Dokonce chápu i autorku samotnou. Kritizovala sice jeho fanynky za to, že jsou jeho fanynkami, kritizovala ženy, které ho milují, za to, že ho dokážou milovat... Aniž by si uvědomovala, že sama vlastně činí stejně. Protože od něj prostě nedokázala odejít. Nedokázala zapomenout na to hezké, co s ním prožila. Ve skrytu duše pochybovala, že je tím vrahem on. A i když se ujistila, že jim skutečně bude, neodvrátila se od něj. Bylo pro ni nemyslitelné opustit člověka, na kterého měla i hezké vzpomínky. Který se k ní vždycky choval mile. Bylo to pro ni nemyslitelné i ve chvíli, kdy věděla, že jí lže a snaží se s ní manipulovat. A našla pro sebe skvělou výmluvu. I kdyby byl vrahem, přece bude od někoho potřebovat podporu. Ale proč její podpora měla být správná a podpora fanynek nebo milujících žen už ne? Však se ten příběh přečtěte sami. Je hodně podrobný, tak se čte o něco hůře, ale myslím, že stojí za to. O hvězdičku méně proto, že tenhle subjektivní pohled na celý případ pár věcí vynechal...

Příběh tohoto vraha jsem už dobře znala a přesto, když jsem to nyní poslouchala jako audioknihu, nemohla jsem se od toho odtrhnout. Jak je příběh popisován chronologicky a uceleně, sice s vědomím, že pachatel je známý, stejně se člověk dostane do té doby a prožívá tu hrůzu, kterou lidé museli cítit, když k vraždění docházelo. O to víc je pak nepochopitelné, že když pachatele policie dopadla, byl schopen jí dvakrát utéct a následně spáchat svůj největší masakr. Zajímavě byl líčen i celý soudní proces až do samotného konce - vyjádření vyslýchaných osob, právníků i soudce, chování Teda v soudní síni a jeho způsob obhajoby, kniha se tím dostala do dramatu ze soudní síně. Okolnosti tehdejšího vyšetřování byly dokreslující dobu - neexistence dokonalejších metod a špatná komunikace mezi státy, dokonce podstupování hypnózy u svědků, kteří si nemohli vzpomenout apod. Osobní poznámky autorky vyplývající z osobní známosti s Tedem dodávaly knize pocit, že mi to vypráví kamarádka při důvěrném hovoru. Při poslechu jsem si ale několikrát říkala, že by mě zajímala motivace Ann k těm všem možným kontaktům, které sama vůči Tedovi vyvíjela v dobách, kdy už bylo nad slunce jasné, kým on je - ty schůzky, i když jí přátelé od policie od nich odrazovali, ty dopisy a peníze zasílané do vězení, přeposílání jeho korespondence Tedově přítelkyni apod. Říkám si, že se nabízí odpověď v podobě využití této známosti a vytřískání z tématu co nejvíc, když psala knihu, nebo prostě může být odpovědí láska - vím, že na několika místech tohle autorka vehementně popírá, ale z jejího textu je cítit až do konce velké sympatie vůči Tedovi i při vědomí všech odporných detailů jeho vražd.... Byla to velmi zajímavá kniha, která mi v hlavě zůstane dlouho, hlavně z toho důvodu, že se to všechno opravdu stalo...