Ted Bundy, vrah po mém boku

AUDIOKNIHA: Příběh Teda Bundyho trochu jinak. Líbí se mi, že detailně vzpomíná na jeho oběti. Je paradox, že u každého sériového vraha si pamatujeme jméno toho zlosyna, jako by byl nějaká celebrita, místo jmen těch, kteří by si to doopravdy zasloužili. Líbí se mi ale také to, že tohoto nechvalně známého vraha vykresluje i s jeho pozitivními vlastnostmi. Jednoduše proto, že nikdo není černý, nebo bílý. Ted Bundy byl vrah. Byla to zrůda. Ale měl své světlé momenty. Ať už byly dílem jeho pozitivních vlastností, nebo se jednalo o čistý kalkul, jelikož chtěl, aby ho tak lidé vnímali... Dokonce chápu i autorku samotnou. Kritizovala sice jeho fanynky za to, že jsou jeho fanynkami, kritizovala ženy, které ho milují, za to, že ho dokážou milovat... Aniž by si uvědomovala, že sama vlastně činí stejně. Protože od něj prostě nedokázala odejít. Nedokázala zapomenout na to hezké, co s ním prožila. Ve skrytu duše pochybovala, že je tím vrahem on. A i když se ujistila, že jim skutečně bude, neodvrátila se od něj. Bylo pro ni nemyslitelné opustit člověka, na kterého měla i hezké vzpomínky. Který se k ní vždycky choval mile. Bylo to pro ni nemyslitelné i ve chvíli, kdy věděla, že jí lže a snaží se s ní manipulovat. A našla pro sebe skvělou výmluvu. I kdyby byl vrahem, přece bude od někoho potřebovat podporu. Ale proč její podpora měla být správná a podpora fanynek nebo milujících žen už ne? Však se ten příběh přečtěte sami. Je hodně podrobný, tak se čte o něco hůře, ale myslím, že stojí za to. O hvězdičku méně proto, že tenhle subjektivní pohled na celý případ pár věcí vynechal...

Jedná se o příběh o vrahovi, který neměl sebemenší soucit a slitování. Velice obdivuji autorku, která se s Tedem znala a byla mu oporou až do konce jeho dní. Neustále bojovala s myšlenkou empatického chlapce, který jí pomohl v těžkých chvílích a netvorem, který má svědomí několik krutých vražd. Oceňuji autorčinu pečlivost při zpracování této knihy. Důkladně se věnovala životem samotného Bundyho, popsala svědecké výpovědi dívek a žen, které ji neustále volají a píší dodnes, zveřejnila i některé z fotografií pro lepší představu a samozřejmě zkompletovala i veškerou písemnou komunikaci z vězení. Na to, že měla kniha skoro 600 stránek musím říct, že se autorka opravdu snažila vydat ze sebe maximum (přesná jména, její pocity, fakta).