Pozdravy záhrobí

Benedikt byl vždycky zvláštní. Tak moc zvláštní, že ho to dovedlo do léčebny duševně nemocných. Je spjatý se záhrobím, a moc o to nestojí, ale musí s tím žít. Ze začátku mu pomáhá astrální kámoška Ester a pak se v něm usídlí duch jednoho neposedného mladíka, motorkáře a lovce žen. Benedikt pracuje jako zaměstnanec pojišťovny a pomáhá odkrývat záležitosti, které udály poněkud neobvykle, a to právě díky oné schopnosti vidět duchy, otisky vzpomínek i předchozí minulost míst a událostí. Spojuje se zde duchařská a detektivní linka, je to napínavé i vtipné, ale pozor jde i o život! Líbilo se mi to hodně, takže neváhám a vrhám se na druhý díl!

S Antonínem / Benediktem, s Ester a s Veronikou Fiedlerovou (respektive s její tvorbou) jsem se poprvé setkal v Kravíně; znalí už vědí, ostatním, které baví tajemno, napětí a horor, vřele doporučuji povídkovou sbírku Bolestíny, v níž jsou k nalezení dvě povídky autorky tohoto svazku, bez jejichž znalosti budou v textu poněkud tápat. Po přečtení obou povídek (Kravín a Noc na Liščí skále) jsem si přál, aby jejich příběh pokračoval. A taky že jo! U nakladatelství Golden Dog vyšla dokonce celá trilogie! Musel jsem ji mít a po prvním dílu v žádném případě nelituji. Pokud jde o hororovou literaturu, mám kromě chátrající, nepřátelské architektury v oblibě i příběhy, které balancují na hraně mezi realitou a tajemnem (a tu a tam do toho tajemna přepadnou). A Pozdravy záhrobí mi takový příběh přinesly, takže se zrovna spokojeně tetelím, protože jsem si knížku opravdu užil. Vřele doporučuji všem milovníkům tajemna a tak trochu i hororu.