srovnávat Chadimova Posledního kacíře se Jménem růže Umberta Eca, no fuj, pane nakladateli, to tedy ne (Jméno růže je postmoderní román o sémiotice, se vším, co k tomu patří, historická detektivka je jen maska, ale to je na dvouhodinovou přednášku...) Posledního kacíře bych přirovnal spíše k přehypovaným povídačkám Dana Browna, i když zpočátku se Ondřej z Ježova tvářil jako Waltariho Mikael Karvajalka z Krvavé lázně Chadima předvedl čtenáři svou bezesporu extenzivní fundovanost v oboru historie a teologie husitského období v českých zemích, nicméně - jak také dokládají komentáře níže - udělal velikou vypravěčskou chybu: rozsáhlé náboženské disputace použil pro retardace děje (ba co hůř, pro luštění záhad vlastně vůbec nejsou důležité, neobsahují klíče ani nápovědy) - a to mu čtenář bažící po akci, a ne po dějepisném výkladu nemůže odpustit jako oddechovka a pro posilování bicepsů - proč ne, ale už tak polovině se z dobře rozehraného příběhu stává PC adventura s odporně hollywoodským koncem banální příběh hromadou reálií a oborovou terminologií supluje popularizující historickou práci a čtenáři neuspokojení příběhem tak aspoň mohou podlehnout iluzi poučení a sugesci, že čas strávený nad knihou nepromarnili zbytečně, nicméně zájemcům o historickou platformu románu bych raději doporučil skutečně mistrné a skutečně odborné práce Petra Čorneje, zejména jeho Jana Žižku (2019) Poslednímu kacíři ještě vytknu odfláknutou korekturu a Chadimovi kromě marcipánu taky ty kukuřičný placky (kukuřice v Evropě roku 1420?)

Román je to náročnější, rozsáhlejší a je prošpikován mnoha náboženskými disputacemi, než aby mohl sednout každému čtenáři. Ovšem takovým fanouškům Umberta Eca román sedne a není daleko přirovnání na zadní obálce knihy, že se jedná o Jméno růže v období husitského povstání v Praze. Postavy, dobrodružný příběh s mystickými a tajemnými prvky, dialogy plné pojednání o historii a křesťanství a dějová stavba, dokázaly udržet mou pozornost po celou dobu čtení a při takovém rozsahu to jistě není samozřejmostí. Na to že jde o první beletristický román pana Chadima jenom tleskám. Autor je teologem a mediavelistou a na románu jsou jeho šíře znalostí a rozhled rozhodně vidět.