Poslední kacíř

Nejprve se musím vyjádřit k tomu kacířskému srovnávání s historickým románem, jehož sláva nebes se dotýká. O druhé Jméno růže se opravdu nejedná, ač některé paralely by tu byly. Velmi chválím ty nekonečné teologické disputace, kterých jsem si s radostí užíval, a také blahořečím tomu popisu husitské Prahy. Ten popis všeobecného zmaru, náboženského fanatismu, nesmyslného ničení a navzájem konkurenčního sektářství byl vskutku dokonalý. Tehdejší Prahu jsem prostřednictvím autora měl před sebou, jako bych v ní žil od narození. Stejně tak bojové scény byly popsány velice dobře. Jako zajímavé hodnotím, že se v románu našlo místo i pro bitvu na Vítkově. Jedinou slabinou je samotná, ústřední, dobrodružně mystická linka. Nebylo v ní nic nového a převratného a na takto ambiciózní dílo byla docela slabá. Přes zmiňovaný nedostatek tenhle historický román za přečtení stojí. Na závěr pochválím zdařilou obálku. Citace: Jan Žižka z Trocnova! Přiznám se, že když jsem jej spatřil, měl jsem nepříjemně sevřené vnitřnosti, neboť jako bývalý novic kláštera v Želivě, který byl kdysi odhodlán stát se řeholníkem a oddaným služebníkem řádu premonstrátů, jsem stál nedaleko muže, jehož předcházela pověst ničitele kostelů a klášterů a mučitele a vraha jeptišek a řeholníků. Nevím dodnes, co bylo na těchto zvěstech blízko pravdě a co byl jen pouhý výmysl jeho nepřátel, pravdou však je, že postava tohoto válečníka mne upoutala na první pohled. Ve svých pokynech byl rázný a věcný. Nezvyšoval hlas, a přesto byl slyšet po celém vrchu Vítkova. Tu poradil, jinde povzbudil a především neustále volal: "Rychleji, děti, rychleji!"

Román je to náročnější, rozsáhlejší a je prošpikován mnoha náboženskými disputacemi, než aby mohl sednout každému čtenáři. Ovšem takovým fanouškům Umberta Eca román sedne a není daleko přirovnání na zadní obálce knihy, že se jedná o Jméno růže v období husitského povstání v Praze. Postavy, dobrodružný příběh s mystickými a tajemnými prvky, dialogy plné pojednání o historii a křesťanství a dějová stavba, dokázaly udržet mou pozornost po celou dobu čtení a při takovém rozsahu to jistě není samozřejmostí. Na to že jde o první beletristický román pana Chadima jenom tleskám. Autor je teologem a mediavelistou a na románu jsou jeho šíře znalostí a rozhled rozhodně vidět.