Poslední kacíř

Nejprve se musím vyjádřit k tomu kacířskému srovnávání s historickým románem, jehož sláva nebes se dotýká. O druhé Jméno růže se opravdu nejedná, ač některé paralely by tu byly. Velmi chválím ty nekonečné teologické disputace, kterých jsem si s radostí užíval, a také blahořečím tomu popisu husitské Prahy. Ten popis všeobecného zmaru, náboženského fanatismu, nesmyslného ničení a navzájem konkurenčního sektářství byl vskutku dokonalý. Tehdejší Prahu jsem prostřednictvím autora měl před sebou, jako bych v ní žil od narození. Stejně tak bojové scény byly popsány velice dobře. Jako zajímavé hodnotím, že se v románu našlo místo i pro bitvu na Vítkově. Jedinou slabinou je samotná, ústřední, dobrodružně mystická linka. Nebylo v ní nic nového a převratného a na takto ambiciózní dílo byla docela slabá. Přes zmiňovaný nedostatek tenhle historický román za přečtení stojí. Na závěr pochválím zdařilou obálku. Citace: Jan Žižka z Trocnova! Přiznám se, že když jsem jej spatřil, měl jsem nepříjemně sevřené vnitřnosti, neboť jako bývalý novic kláštera v Želivě, který byl kdysi odhodlán stát se řeholníkem a oddaným služebníkem řádu premonstrátů, jsem stál nedaleko muže, jehož předcházela pověst ničitele kostelů a klášterů a mučitele a vraha jeptišek a řeholníků. Nevím dodnes, co bylo na těchto zvěstech blízko pravdě a co byl jen pouhý výmysl jeho nepřátel, pravdou však je, že postava tohoto válečníka mne upoutala na první pohled. Ve svých pokynech byl rázný a věcný. Nezvyšoval hlas, a přesto byl slyšet po celém vrchu Vítkova. Tu poradil, jinde povzbudil a především neustále volal: "Rychleji, děti, rychleji!"

Na román jsem se dlouho těšila, po přečtení zdejších komentářů jsem se ale ke čtení nějak nemohla odhodlat. Srovnání se Jménem růže je absolutně mimo a jedná se jenom o marketingový tah a vůči čtenáři, který se pustí do 621 stran s nadšením, to není moc fér. Mně popravdě rozvláčnost vyprávění ani komplikovanější jazyk nevadily, ale bohužel mě více zaujaly disputace, než děj samotný, což je možná důvod, proč zůstávám u hodnocení třemi hvězdami. V mém případě byl problém, a nevím, jestli to měl někdo podobně, že mi Ondřej z Ježova jako hlavní postava nebyl vůbec sympatický ("Chvíli je zmítán nezřízenou veselostí, za okamžik propadá domýšlivosti a povýšenosti. Je to lehkomyslník a nezaslouží si naší důvěry.") a s tím, jak se příběh posouval, se to rozhodně nelepšilo. S ohledem na překombinovanost zápletky a chaotičnost děje bych očekávala alespoň reálnější osoby. Pokud by po mně někdo chtěl jeho popis, popravdě nevím, co odpovědět - Petr z Pelhřimova byl rozhodně čitelnější a uvěřitelnější. Nicméně aby můj komentář nevyzněl příliš negativně - dílo jsem si přečetla ráda (jsem ovšem také ráda, že se jednalo o knihovní výpůjčku), oceňuji využití magického sedmikostelí, popis husitské Prahy (nejedná se o odbornou publikaci, tak mi nepřesnosti tolik nevadí) i přiblížení náboženských a myšlenkových proudů tehdejší doby, které v dnešní sekulární společnosti stojí za připomenutí. Kdyby se autor vešel do pěti set stran, prospělo by to nejen ději, ale i celkovému dojmu.