Pekár a vôňa príbehov

Oddechová knížka. Více než příběh tu rezonují pocity, ale popisy hlavních postav klouzají pouze po povrchu. Kdo chce, hlubší význam si zde určitě najde.

Táto knižka bola ako na hojdačke. Nevedela som, ako ju správne uchopiť. Zo začiatku sa mi zdal príbeh strojený, silený. Snový. Príliš popisný. Naivný. A hlavne štylizovaný. Akoby sa autor snažil vytvoriť atmosféru, akýsi snový svet, ale dej mu preklzával pomedzi prsty. Postupne som sa však naladila na autorov štýl písania. A mala som čoraz väčšiu chuť na chlieb:). Úplne najsamlepšia na celom príbehu bola Anouk, malá Mária, matka Ježiška (kto čítal, pochopí:)). Na túto knižku musí mať čitateľ proste tú správnu náladu. Náladu na rozprávku pre dospelákov. "Kdy mám začít? K prvnímu v měsíci?" "Zítra," odpověděl pekař. "Zítra je vždycky ten nejlepší den." "Normálně vstala ihned, jakmile otevřela oči. Teď si ale zvolila nicnedělání. Když už s tím člověk jednou začal, neměl by přestávat. Pomyslela si, že je při nicnedělání nutné ponechat světu čas, aby k člověku přišel a nepolekal se prudkých pohybů. Svět byl plašší, než se zdálo." "Florián si přitom přál, aby na něj křičela, aby mu dělala výčitky a plakala, chtěl důkaz, že k němu ještě něco cítí. Ale z manžela se stal spolubydlící. A ona se z manželky proměnila v ježka. A Florián se právě znovu popíchal." "Sofie by za sebou ráda přibouchla domovní dveře, ale byl to ten typ, který se úplně pomalu zavíral a tiše zaklapl. Takovou techniku musel vynalézt někdo, kdo neměl žádné manželské zkušenosti."