Nekonvenční vyšetřovatel na straně těch, které okolnosti zahnaly za hranu zákona. Kde končí empatie a začíná porušení práva? Poručík Pech je dočasně povolán z Prahy do Liberce, kde žije jeho rodina. Nový případ ho zavede mezi členy místní romské komunity a neonacistické buňky. Zdánlivě banální případ záhy nabere nečekaný směr a vyšetřování se přesune ke známé trati tramvaje č. 11, spojující Liberec s Jabloncem. Těla dívek nalezená právě tam vyvolávají řadu otázek: Jak moc je do případu zapletený Pechův bratr? Co dělat, když vyšetřovatel — na rozdíl od čtenáře — potenciálním zločincům do hlavy nevidí? A kam až lze zajít ve snaze učinit spravedlnosti zadost? Uspěje Pech díky své komplikované povaze a svérázné morálce tam, kde se zákon a spravedlnost vydávají po odlišných kolejích? Právě zde, u trati tramvaje č. 11, začíná pro hlavního hrdinu trochu nečekaně nový start kariéry, během níž bude i nadále bojovat proti xenofobii, rasismu a netoleranci. ––– Fotogenické prostředí periferie, více než povědomé postavy a témata rezonující současností. Na těchto základech Klára Aycox vystavěla živé příběhy s detektivní zápletkou a rytmem přesným jako dunění kolejí. Teď přijde ta část, na kterou jsem se těšila nejvíc. Místo činu. Sáhnu pod matraci a vytáhnu zbytek rybářskýho vlasce, co jsem koupila v sobotu ráno a asi metr a půl z něj nastražila do šuplíku se šitím. Jasně že ho Oskar ještě ten den našel. Ten kousek si odnes. Myslim, že to bral dost vážně, protože mi v neděli navrhoval, ať se k němu přestěhuju. Byla bych pro. Vlastně si nic jinýho nepřeju. Chci jeho pokoj, jeho rodiče, jeho ségru, jejich umělej krb, zahradní jezírko a stereotypní pohodu, když se dohadujou, na jaký zprávy se večer budou koukat. Ale kromě Oskara mě tam nikdo nezve. Musí jim mě bejt líto. Fakt líto. Musej mě nejdřív oplakat. — ukázka z knihy