„Co nám především leží na srdci, je ukázat se celému stádu jako pastýř. Všechny ostatní přednosti – věda, obratnost, diplomatický takt, organizační talent – mají jen malý význam. Ustupují do pozadí před horlivostí dobrého pastýře, který je podle slov Páně připraven přinést i nejtěžší oběť.“ (Jan XXIII., inaugurační projev) Rychlý průlet nad Apoštolským stolcem 20. století je přesně tím, čím má být a čím si přeje být: seznámením s tím nejpodstatnějším, co jednotlivé pontifikáty znamenaly. Přehledně a srozumitelně, nezaujatě a vyváženě. Pro mě zde bylo mnoho informací opakováním, už dříve jsem si četl o obou vatikánských koncilech nebo o antimodernistické krizi z počátku minulého století. Ale dozvěděl jsem si i řadu nových věcí. A taky mi bylo prospěšné číst si o Svatých otcích takhle souvisle, protože to zřetelněji poukázalo na vývoj v pojímání papežského úřadu a na dlouhodobější trendy a posuny – což je něco, co při detailnějším čtení o jednotlivých papežích nebo konkrétních událostech nemusí být tak viditelné. Zajímavé byly i kapitoly mapující vztah jednotlivých papežů k Československu a Česku, to byl další užitečný pohled. Mrzelo mě jen, že papežové z první poloviny nedostali prostor tolika stran jako poslední tři – přitom právě o nich toho víme nejméně. Ale zřejmě je to daň za zaměření knihy na většinové publikum, pro které je předválečné papežství už mimo větší pozornost. Každopádně to není z mé strany výtka, jen povzdechnutí, na můj celkový dobrý pocit ze čtení to podstatný vliv nemělo a určitě mi to nezabraňuje tuhle knihu doporučit každému, kdo se chce o římských biskupech něco základního dozvědět.

Velmi objektivní pojednání nepapouškující oslavné báje nesoudných apologetů. Právě pro svoji objektivitu je trnem v oku "konzervativním tradicionalistickým" katolíkům, viz Cinik.