Odepsaný

Chtěla jsem si přečíst knihu japonského autora, byla jsem zvědavá. Autor hodně popisuje, ale bylo to takové hodně zvláštní, taková divnokniha. Hlavní hrdina se mi nějak nedostal pod kůži, přišel mi takový studený.

Tato kniha mě bavila a nudila zároveň. Styl psaní byl relativně čtivý. Líbilo se mi sledovat jak se Jozó v průběhu let mění, ale vlastně v jádru zůstává stejný. Je nejistý sám sebou a bojí se lidí. Časté "facky" v příběhu, tedy momenty, kdy hned za milou a hezkou scénu autor postaví takřka traumatizující situaci, byly ledovou sprchou vytvářející kontrasty. V jednu chvíli máte pocit, že si hlavní hrdina jakž takž našel své místo ve světě, ale hned na další straně klesne ještě hlouběji než předtím. Několika slovy bych děj popsala jako syrovost, beznaděj a doufání. Jozó vám ve většině případů nebude sympatický. Na začátku knihy se jedná o člověka, který nezapadá, závěr nám naproti tomu ukazuje bytost, jež je opravdu odepsaná, není nadále člověkem. Tady před autorem smekám - postava hlavního hrdiny je stejně odporná jako tragická. To byl myslím hlavní cíl knihy.