O dracích a kněžkách

Příběhy Terezy Kadečkové vždy stály na postavách a nejinak tomu je v tomto případě. Přesto se čtenáři při tomto návratu do dračího světa (i když ono je to svým způsobem postdrako, ale pšt) konečně dostane kvalitnějšího vykreslení souvisejícího lore. V některých nuancích poněkud podrobně, což ovšem čtenář mého typu vítá. Vlastně bych i řekl, že z tří dosud existujících dračích knih je tohle optimální vstup do království Argona. Zbrusu nový autorčin čtenář samozřejmě může namítnout, že zvířata/bestie nejsou vysvětleny a co jsou doopravdy zač vyplyne až tak nějak mezi řádky... ale popravdě, opět to vnímám převážně kladně. Kniha má přimět čtenáře i trochu myslet a ne mu vše hned doslovně vysvětlovat. Navíc, o spoustu vysvětlujících informací se postarají „flavor texty“ před začátkem každé kapitoly, dodávající hloubku jak postavám, tak i okolnímu světu. Naopak čtenáře obeznámeného s autorčinou tvorbou (a vybaveného dobrou pamětí) může potěšit celá řada návratů v podobě postav, míst i událostí. Do děje se v podobě vedlejší postavy vrátil kupříkladu i můj oblíbený Roderick, známý již z knihy 'O dracích a lidech'. Slušně mu však konkuruje Keeva, která je jednou z hlavních postav; její činy jsem neměl problém chápat a držet jí palce (s morálně šedými postavami se holt ztotožním snadněji). Tento svazek se trefil do pro mě těžšího období a Keevina dějová linka mi svým způsobem i pomohla. Naopak na druhou hlavní postavu, Iris, jsem první půlku knihy slušně Medojedoval na Filmstalkerský způsob. To však není špatně, jen tím chci zdůraznit, že oblíbenost postav se může lišit v závislosti na čtenářově morálním kompasu. Každopádně si však myslím - a vlastně mě to i překvapilo (snad kvůli té modré, kterou nemusím) - že v tomto okamžiku jde o autorčinu nejlepší knihu. Aby se to vyrovnalo, v románu tentokrát nenajdete žádné ilustrace. A jestli jsou tam ti slibovaní draci? To zjistíte, až si ji přečtete! Doporučuji všem čtenářům méně tradiční fantasy, dobrých knih a autorčina dračího světa.

Od Terezy Kadečkové je to co kniha, to radost ji číst. A ani zde tomu nebude jinak, byť se jedná o její zatím nejdelší kousek. Svůj osobitý svět už ale popsala v předchozích knihách a tak tady akorát rozšiřuje kánon. A dělá to nápaditě. Dvě hlavní postavy – kněžky, kde každá nemůže být odlišnější, si musí k sobě najít cestu, aby spolu mohli spolupracovat a dostát toho, za čím si celou dobu tak vyšlapují cestu. Pěkné, čtivé, vůbec se mi ke konci nechtělo z toho světa odcházet. Při čtení jsem navíc měl pocit, jako kdybych se dostával do světa starých RPGček jako jsou třeba Stíny nad Rivou, Ishar nebo Might and Magic. Tak to na mě působilo a musím říct, že už teď se těším, až se pustím do autorčiny další knihy z tohoto světa.