O dracích a kněžkách

Příběhy Terezy Kadečkové vždy stály na postavách a nejinak tomu je v tomto případě. Přesto se čtenáři při tomto návratu do dračího světa (i když ono je to svým způsobem postdrako, ale pšt) konečně dostane kvalitnějšího vykreslení souvisejícího lore. V některých nuancích poněkud podrobně, což ovšem čtenář mého typu vítá. Vlastně bych i řekl, že z tří dosud existujících dračích knih je tohle optimální vstup do království Argona. Zbrusu nový autorčin čtenář samozřejmě může namítnout, že zvířata/bestie nejsou vysvětleny a co jsou doopravdy zač vyplyne až tak nějak mezi řádky... ale popravdě, opět to vnímám převážně kladně. Kniha má přimět čtenáře i trochu myslet a ne mu vše hned doslovně vysvětlovat. Navíc, o spoustu vysvětlujících informací se postarají „flavor texty“ před začátkem každé kapitoly, dodávající hloubku jak postavám, tak i okolnímu světu. Naopak čtenáře obeznámeného s autorčinou tvorbou (a vybaveného dobrou pamětí) může potěšit celá řada návratů v podobě postav, míst i událostí. Do děje se v podobě vedlejší postavy vrátil kupříkladu i můj oblíbený Roderick, známý již z knihy 'O dracích a lidech'. Slušně mu však konkuruje Keeva, která je jednou z hlavních postav; její činy jsem neměl problém chápat a držet jí palce (s morálně šedými postavami se holt ztotožním snadněji). Tento svazek se trefil do pro mě těžšího období a Keevina dějová linka mi svým způsobem i pomohla. Naopak na druhou hlavní postavu, Iris, jsem první půlku knihy slušně Medojedoval na Filmstalkerský způsob. To však není špatně, jen tím chci zdůraznit, že oblíbenost postav se může lišit v závislosti na čtenářově morálním kompasu. Každopádně si však myslím - a vlastně mě to i překvapilo (snad kvůli té modré, kterou nemusím) - že v tomto okamžiku jde o autorčinu nejlepší knihu. Aby se to vyrovnalo, v románu tentokrát nenajdete žádné ilustrace. A jestli jsou tam ti slibovaní draci? To zjistíte, až si ji přečtete! Doporučuji všem čtenářům méně tradiční fantasy, dobrých knih a autorčina dračího světa.