Objednávka

Nesčetně hvězd

Nesčetně hvězd
E-kniha

67 % (17 Hodnocení)

Nesčetně hvězd

67 % (17 Hodnocení)

E-kniha - pdf, epub, mobi

rok vydání 2023

Ihned ke stažení

Podrobnosti

O knize

Poetické vyprávění o muži, který žije pro krásu a pro to, co zůstává neviděné Když mladý Haru Ueno pozoruje sníh padající na kameny v potoce, tuší, že v jeho životě bude hrát velkou roli harmonie: už napořád bude hledat a ctít krásu tvarů. Opustí rodné město Takajama a stane se uznávaným obchodníkem s uměním. Haruovi...
Poetické vyprávění o muži, který žije pro krásu a pro to, co zůstává neviděné Když mladý Haru Ueno pozoruje sníh padající na kameny v potoce, tuší, že v jeho životě bude hrát velkou roli harmonie: už napořád bude hledat a ctít krásu tvarů. Opustí rodné město Takajama a stane se uznávaným obchodníkem s uměním. Haruovi je asi třicet let,...
Poetické vyprávění o muži, který žije pro krásu a pro to, co zůstává neviděné Když mladý Haru Ueno pozoruje sníh padající na kameny v potoce, tuší, že v jeho životě bude hrát velkou roli harmonie: už napořád bude hledat a ctít krásu tvarů. Opustí rodné město Takajama a stane se uznávaným obchodníkem s uměním. Haruovi je asi třicet let, když mu osud nabídne projev krásy, o jakém se mu ani nesnilo — vzápětí o něj však přijde. Ve Francii se totiž narodí holčička jménem Rose, plod jeho letmého románku. Haru se k ní nesmí přiblížit, a tak hledá způsoby, jak by se mohl na životě své dcery podílet. Může si otec vytvořit blízký vztah s dcerou, kterou nesmí vídat? ––– Kdyby věty Muriel Barberyové byly kameny, její knihy by byly katedrálami. Do jejího posledního románu vstupuje čtenář jako do kostela. Její hlas je píseň, modlitba, která stoupá vzhůru. Mluví jazykem hvězd. — Le Figaro Littéraire Muriel Barberyová s jemností a porozuměním vykresluje portrét člověka, který miluje krásu a druhé lidi. Chybí mu jediná osoba, dcera Rose. — Madame Figaro Pochopil, že tato osamělá minuta na prahu láskyplného domova je předzvěstí toho, jak bude vypadat jeho život. Od tohoto večera bude stát mezi dvěma světy, mezi mrtvými a živými, nocí a světlem příbytků, minulostí a budoucností, a mezi těmi světy bude mluvit se svou dcerou. Myslel na to, jak mrtví mají moc rozdávat buď radost, nebo zoufalství, a že by měl Rosu nechat poslechnout si hlas jeho horských předků. Pak ale další myšlenka překryla tu stávající a on si s úžasem a dojetím uvědomil: To díky ní slyším jejich hlas. V tom okamžiku Keisuke uvnitř zakřičel: „Saké!“ a Haru scházel po schodech zakoušeje poslední doušky hořkosladké samoty. Blížil se večer doprovázený svými neviditelnými silami. Den umíral a pohřbíval jeho skrytou bolest — Haru sevřel svou dceru v myšlenkách, jako by ji sevřel v náručí, a připojil se ke společnosti svých druhů. — ukázka z knihy

Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu

Ve spolupráci s Databazeknih.cz

67%

(17 Hodnocení)

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Populární hodnocení

16.3.2024

1

Do pozadí ustoupilo zaměstnání, věk i stav, aby mohly zasvítit vztahy a rozjímání. Ta síť blízkých lidí, které měl Haru okolo sebe, byla fascinující. Pomalu tekoucí hovory způsobily, že vlastně bylo úplně jedno, jestli a kam se příběh posune. Růže sama to možná dobarví. "Muž, který se domnívá, že se zná, je nebezpečný." "Vysvětlování je západní nemoc." "Dala bych ti všechno, ale ty o to nestojíš."
Do pozadí ustoupilo zaměstnání, věk i stav, aby mohly zasvítit vztahy a rozjímání. Ta síť blízkých lidí, které měl Haru okolo sebe, byla fascinující. Pomalu tekoucí...
Do pozadí ustoupilo zaměstnání, věk i stav, aby mohly zasvítit vztahy a rozjímání. Ta síť blízkých lidí, které měl Haru okolo sebe, byla fascinující. Pomalu tekoucí hovory způsobily, že vlastně bylo úplně jedno, jestli a kam se příběh posune. Růže sama to možná dobarví. "Muž, který se domnívá, že se zná, je nebezpečný." "Vysvětlování je západní nemoc." "Dala bych ti všechno, ale ty o to nestojíš."
Číst více
13.3.2024
Hegel a Murakami na společným tripu. Nějak mi to celý přišlo strašně na sílu a na efekt. Možná ale právě to je ten point, kterej se má do člověka přečtením vtisknout: neuchopitelnost, rozvláčnost a pocit, že se už už blížíš podstatě -- aby ti nakonec protekla mezi prsty. Přesně touhle optikou jsem vnímala i hlavní pojednávaný mužský postavy: čas plyne (domněle předvídatelným rytmem, ale pokaždý...
Hegel a Murakami na společným tripu. Nějak mi to celý přišlo strašně na sílu a na efekt. Možná ale právě to je ten point, kterej se má do člověka přečtením...
Hegel a Murakami na společným tripu. Nějak mi to celý přišlo strašně na sílu a na efekt. Možná ale právě to je ten point, kterej se má do člověka přečtením vtisknout: neuchopitelnost, rozvláčnost a pocit, že se už už blížíš podstatě -- aby ti nakonec protekla mezi prsty. Přesně touhle optikou jsem vnímala i hlavní pojednávaný mužský postavy: čas plyne (domněle předvídatelným rytmem, ale pokaždý trochu jinak), všichni se nonstop opíjej, prožívaj téměř neustálou disociaci a mluvěj spolu zásadně ve velkejch slovech a hádankách. To jediný, čím pro mě hrdinové byli uvěřitelný, jsou hluboce lidská potřeba nebejt sám a taky touha na konci dne něco znamenat, něco po sobě zanechat, někým bejt - někým bejt s druhejma a (možná nejvíc) někým bejt v druhejch. Hlavní postava Harua Uena je ilustrací mýho přesvědčení, že většina by lidí neměla mít děti. Nesmírně mě iritovalo, jak si do dcery projikoval zásadně sám sebe a nikdy (s výjimkou konečnýho pařížskýho uvědomění) mu doopravdy nešlo o ni, ačkoliv to sám sobě desítky let nalhával. Kdybych nebyla tak strašně popuzená, někde hodně hluboko pod povrchem by mi to celý přišlo vlastně absurdně jímavý a soucítila bych s Haruem, že nakonec dělá prostě nejlíp, jak dovede, ačkoliv vůbec neví, co dělá -- jako ostatně my všichni. Aktuálně ale rezolutně odmítám tenhle kunderovskej motiv muže zmítanýho osudem prožívajícího sebezpytný muka, jako by svým vědomým jednáním nepůsobil trápení dalším, který ve svých bytích taky tápou, jen na jejich zkušenosti se nikdo neptá a pro jejich hlasy není prostor (ani emoční kapacita Trpících Mužů). Cítila jsem s Rose. Jak vidno, kniha ve mně vyvolala emoce (vzteku a frustrace), současně bych ani v tuhle chvíli, natož později, nebyla schopná zprostředkovat její děj, ačkoliv se vlastně dělo furt něco (i když zdánlivě nic): lidi přicházeli a odcházeli, roční období míjela, bolest byla střídána lehkostí. Jak jsem se ztrácela v množství jmen postav, tak mě okouzlovaly některý poetický výjevy a některý věty mi připadaly nějak až příliš přesně vystihující univerzální lidskou zkušenost, pokud nejde o autorčinu umělecko-filosofickou pózu pseudo-rozumění životu, což si vlastně pořád nejsem jistá. -- "Všichni v sobě máme stinnou stránku, která rodí slepé skvrny, a my se v nich skrýváme sami před sebou" (str. 86). "(...) odtrhávám se od sebe samého jen proto, abych se k sobě neustále vracel, jsem odsouzený opisovat stále dokola stejnou kružnici" (str. 147). "(...) nikdy jsme si nebyli blízcí, zůstali jsme na povrchu a všechno v mém životě bylo utvářeno touto nemožnou hloubkou" (str. 153).
Číst více Číst více

Více od autora:

Muriel Barbery

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat