Nech zajíce běžet

Kabala, Žižkov, rok 1911. Něco se chystá. Max Kanarfogel dostane dopis. Přítel ho žádá, aby přijel do Vídně. Nutně s ním potřebuje mluvit. Blíží se cosi neblahého. A má se to stát v Praze. Pokud k tomu dojde, bude to mít katastrofální následky. Mohou dva sváteční kabalisté zabránit něčemu, o čem mají tak málo informací? A jak s celou věcí souvisí zlověstné vrčení, děsící žižkovskou mládež? Jde o pouhou hysterii, mámení smyslů, anebo je tu důvod k obavám? Zatím se nic neděje… ––– Autorka vtahuje čtenáře do barvitého světa staré Prahy, v jehož zdánlivě idylických kulisách narůstá neklid, předzvěst nové, temnější epochy.
— redakce Hosta Nápady na romány nosívám v hlavě dlouho. Až čas prověří, jestli ten který stojí za to, abych mu věnovala pár let života. Jestli je to dostatečná posedlost. Přesně vím, kdy a kde mě poprvé napadlo téma Zajíce. Bylo to na jaře 1991, na Žižkově, cestou do hospody. Hospoda stále existuje, jen se hodně změnila. S mým nápadem je to podobné.
— Irena Dousková, autorka