Touto knihou, jež vyšla roku 1996, na sebe dnes slavný Roberto Bolaño poprvé upoutal pozornost. Formálně je to slovník spisovatelů, ale žádná slavná jména skutečných latinskoamerických autorů, kteří si tak či onak zadali s fašistickou ideologií, tam nenajdeme. Není to ani sbírka esejů, ale ani román či povídky, nýbrž zvláštní hybridní žánr: soubor typicky bolaňovských, záměrně znejistělých vyprávění, kde banální a všední historky nabývají děsivých a groteskních rozměrů. Bolano tu má blízko k Borgesovi, jenž také věrohodně vyprávěl o ne-existujících spisovatelích, textech a historických osobnostech a s radostí ze hry vymýšlel příručky typu Fantastické zoologie. Bolaño si navíc hraje se jmény, která se někdy dají v textu dešifrovat, sarkasticky se šklebí a popichuje,ale hlavně propadá – a s ním i čtenáři – kouzlu slova a chrlí fascinující litanie a obrazy.