Morové noci

Kniha začala velmi nadějně. Pamuk je mistr slova a květnatých souvětí. Bohužel by knize slušelo tak o dvě stovky stránek méně. Těch posledních sto stránek už jsem se docela nudil. V každém případě celkově moc hezky vystavěný příběh. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla v roce 2021, tak podobnost s covidem, antivaxerstvím a obecným stavem současného světa je čistě náhodná, o to však děsivějši. Jinak je to tedy další kniha od nakladatelství Argo, která se mně rozpadla.

MOROVÉ NOCI (2021) jsou zatím posledním, jedenáctým a dosud nejrozsáhlejším románem (v českém vydání 672 stran) tureckého spisovatele ORHANA PAMUKA (*1952), nositele Nobelovy ceny za literaturu (2006). Pamuka mám rád, četl jsem vše, nejvíc se mi líbily romány Bílá pevnost, Černá kniha a Jmenuji se Červená a autobiograficko-esejistická kniha Istanbul, naopak nejméně romány Tichý dům a Rusovláska, ostatní s nějakými výhradami, např. šestisetstránkovému Muzeu nevinnosti by prospělo zkrácení. A ještě výraznější zkrácení by prospělo Morovým nocím. Pamuk je téměř vždy mnohomluvný, podrobný, nikam nespěchá, až to připomíná romány z 19. století. Morové noci ale už překračují únosnou míru, ten román čtenáře udolá, je místy až únavný, strašně podrobný a více než román připomíná historické pojednání, což je ovšem úmysl, neboť vypravěčkou je historička, která vypráví o morové epidemii na (fiktivním) ostrově Minger kdesi mezi Kyprem a Rhodosem v roce 1901. Naštěstí je děj románu, zalidněného desítkami postav, tak bohatý, zajímavý a dosti nepředvídatelný, že pokud to čtenář nevzdá, bude nejspíš zvědavý, co bude dál a jak to všechno dopadne… Minger s hlavním městem Arkaz je provincií Osmanské říše. Vypukne zde epidemie moru, kterou na ostrov přijede ze sultánova příkazu řešit doktor Nuri, který se oženil s dcerou sesazeného sultána a neteří současného sultána princeznou Pakize. Nuri má také objasnit vraždu hygienika, který na ostrov přijel pár dní předtím. Ostrov má obyvatelstvo napůl muslimské a napůl křesťanské (hlavně Řekové) a etnické i náboženské napětí se vyostřuje, je tu odpor proti karanténě, ostrov se ocitne v blokádě západních mocností a posléze dojde k nečekanému vývoji, který má pro Minger osudové následky. Divoký vír událostí plný pučů a protipučů, rostoucího počtu mrtvých i napětí a strachu mezi obyvateli popisuje Pamuk ústy své vypravěčky vskutku důkladně a detailně, což bohužel dosti brzdí spád; na druhou stranu si trpělivý čtenář užije paralely s nedávnou epidemií covidu i s různými opatřeními, stejně jako grotesknost vytváření historie a mýtů jednoho národa a politické šarvátky a intriky, které se v historii stále opakují. Obdiv mám k překladateli tak rozsáhlého díla, který na rozdíl od čtenářů přeskakovat nebo to vzít místy „rychločetbou“ nemůže.